ACT terapie: Co to je a jak pomáhá při úzkosti, depresi a stresu

Co je ACT terapie, akceptační a zavazovací terapie, která se zaměřuje na přijetí vnitřních zkušeností a akci v souladu s hodnotami. Also known as akceptační a zavazovací terapie, it je jednou z nejefektivnějších forem kognitivně-behaviorální terapie pro úzkost, depresi a stres. Nejde o to, jak si uklidnit hlavu, ale o to, jak žít přesto, že v hlavě je hluk. ACT terapie neříká, že bys měl přestat mít špatné myšlenky – říká, že je můžeš nechat tam, kde jsou, a přesto se pohnout vpřed.

Tato metoda se odlišuje od tradičních přístupů tím, že se nezaměřuje na změnu obsahu myšlenek, ale na změnu vztahu k nim. Místo toho, abys se snažil vyhnout úzkosti, ACT tě učí, jak s ní spolupracovat. A to je klíč. Pokud se snažíš vyhnout bolesti, často se jen zacyklíš. ACT ti dá nástroje, jak se k této bolesti připojit – bez toho, aby tě ovládala. Tady se setkává s koncepty jako přijetí, schopnost přijmout své emoce bez soudění, vědomí, schopnost pozorovat své myšlenky jako přechodné jevy, ne jako pravdu, a hodnoty, to, co pro tebe opravdu má smysl – třeba být dobrým rodičem, přátelským partnerem nebo člověkem, který se nevzdá. Tyto tři pilíře jsou základem celého přístupu.

ACT terapie není jen teorie. Je to praktický návod, jak přestat bojovat sám se sebou. Mnoho lidí, kteří přišli kvůli úzkosti nebo depresi, si nejdřív mysleli, že potřebují „vyléčit“ své negativní myšlenky. Pak zjistili, že stačí přestat je považovat za nepřátele. Když přestaneš bojovat s tím, co cítíš, uvolníš energii – energii, kterou můžeš věnovat tomu, co ti opravdu záleží. A to je ten rozdíl. Nejde o to, jestli se cítíš dobře. Jde o to, jestli žiješ podle toho, co je pro tebe důležité.

V našich článcích najdeš příběhy lidí, kteří ACT terapii použili při návratu do práce po závislosti, při zpracovávání trauma, nebo když se snažili najít smysl života. Najdeš i vysvětlení, jak funguje aktivní naslouchání terapeuty, který ACT používá, nebo jak se přenos a protipřenos projevují v této formě terapie. Všechny tyto příspěvky mají jedno společné: ukazují, že změna není v tom, jak si řekneš, že se máš cítit. Změna je v tom, co děláš, i když se cítíš špatně.