Protipřenos v psychoterapii: Co to je a jak ovlivňuje vaši léčbu

Protipřenos je protipřenos, psychologická reakce terapeuta na klienta, která vychází z jeho vlastních nevyřešených emocí a zkušeností. Also known as countertransference, it is not a mistake — it’s a natural, unavoidable part of human interaction, even in therapy. Když terapeut začne cítit na klienta stejně jako kdysi na rodiče, bývalého partnera nebo škodolibého učitele, není to chyba. Je to signál. A pokud ho ignoruje, terapie může ztratit smysl. Většina lidí o protipřenosu neví, ale každý, kdo prošel delší terapií, ho nějak zažil — i když to nevěděl.

Protipřenos se neobjevuje jen tak. Často se projevuje jako přehnaná sympatie, kdy terapeut chce klienta „zachránit“ — ne proto, že to je potřeba, ale proto, že si připomíná svého bratra, kterého nezachránil. Nebo jako podráždění, kdy se terapeut najednou rozzlobí na klienta za něco, co ten klient ani neřekl. Nebo jako přehnaná ochota pomáhat — jako by terapeut chtěl napravit všechny své minulé chyby přes klienta. To všechno není o klientovi. Je to o terapeutovi. A právě proto je protipřenos jedním z nejdůležitějších nástrojů v terapii: když ho terapeut rozpozná a zpracuje, může se stát zdrojem hlubokého poznání. Nejen pro něj — ale i pro vás.

Protipřenos je těsně spojen s transference, procesem, kdy klient přenáší své minulé vztahové vzorce na terapeuta. Also known as transfer, it’s why někdo vidí v terapeutovi děda, který ho zanedbal, nebo matku, která ho nikdy nechápala. Když klient přenáší, terapeut reaguje — a jeho reakce je protipřenos. Tento pár je jako zrcadlo: klient ukazuje, co mu chybí, a terapeut ukazuje, co v něm zůstalo nevyřešené. Bez toho by terapie byla jen konzultace. S tím je to psychoterapie.

Ne každý terapeut o protipřenosu mluví. Ale ti, kteří ho rozumí, ho neodmítají — používají ho. Když terapeut řekne: „Zdá se, že se na mě díváte jako na někoho, kdo vás nechává v klidu, a já se cítím jako někdo, kdo se vždycky snažil být silný, když se cítil slabý“ — to je moment, kdy se terapie zhluboka změní. To není o tom, že terapeut má problémy. To je o tom, že se děje pravá práce. A ta nejde bez emocí — ani od jedné, ani od druhé strany.

Protipřenos není něco, co se má vyhnout. Je to něco, co se má poznat. A když se to stane, klient se necítí jen „slyšený“ — cítí se viděný. Nejen jako ten, kdo má problém. Ale jako člověk, který může být sám sebou — i když je to nepříjemné. A to je přesně to, co terapie dělá, když funguje.

V této sbírce najdete články, které se věnují právě těmto skrytým dynamikám: jak se protipřenos projevuje v terapii traumatu, jak ho ovlivňuje terapeutická aliance, proč některé terapie selhávají právě kvůli nezpracovanému protipřenosu, a jak terapeuti v Česku získávají nástroje, aby ho rozpoznali a použili — ne aby ho potlačili. Všechno to je tady, bez šumu, bez flustru — jen o tom, co skutečně děje v místnosti, když se dveře zavřou.