Disociace: Co to je a jak ji léčí psychoterapie

Disociace je disociace, psychický mechanismus, při kterém člověk dočasně odstupuje od svých myšlenek, pocity, těla nebo reality. Also known as emocionální odtržení, it je často nevědomý způsob, jak si mozek ušetří příliš velký bolest nebo strach – například po násilí, úrazu nebo dlouhodobé psychické tíži. Není to 'představa' nebo 'slabost' – je to přežitkový systém, který se vyvinul, aby vás uchránil před tím, co by jinak zničilo.

Když se někdo disociuje, může cítit, že je 'venku' z vlastního těla, jako by sledoval život zvenčí. Někdo se může cítit jako 'robot', nebo se mu může zdát, že svět kolem něj je nezvláštní, jako ve snu. To se často stává lidem, kteří zažili traumata – třeba násilí, zanedbávání nebo dlouhodobý stres v dětství. Disociace se také často objevuje u lidí s PTSD, poruchou po traumatu, která vzniká po zážitku nesnesitelného strachu nebo bezmoci nebo u těch, kdo trpí úzkostí, příliš silnou a neustálou reakcí na hrozbu, která může vést k odtržení od aktuální reality. Tyto stavy se často překrývají – disociace není samostatná porucha, ale příznak, který ukazuje, že mozek potřebuje ochranu.

Psychoterapie není o tom, 'vrátit' člověka zpět do reality. Je o tom, pomoci mu zase najít spojení s tím, co cítí, co potřebuje a kde je bezpečný. Pokud se disociace stává běžnou odpovědí na každodenní stres, může přerůst v problém – ztrácíte kontakt se svými pocity, s lidmi, s tím, co vás opravdu zajímá. V terapii se učíte rozpoznávat, kdy se to stává, a jak se k tomu přistupovat místo toho, abyste se jen 'vypínali'. Používáme techniky, které pomáhají tělu i mysli znovu získat pocit bezpečí – od dýchacích cvičení po práci s pamětí a emocemi.

Co najdete níže, jsou příběhy a vysvětlení od psychologů, kteří denně pracují s lidmi, kteří se cítí 'ztracení' ve vlastní hlavě. Někteří se naučili překonat disociaci po letech. Jiní právě začínají. Všechny tyto příběhy mají jedno společné – nejde o to, že jste 'zlí' nebo 'špatní'. Jde o to, že jste přežili. A teď je čas se naučit, jak žít znovu – plně, bez úniku.