Největší mýt, který nám brání pomáhat, je přesvědčení, že když se někoho zeptáš na sebevraždu, tak mu to vloží do hlavy. To je úplně špatně. Sebevražedné myšlenky už tam jsou. Otázka je jenom, jestli máš odvahu je vyslechnout. V Česku se každý rok pokusí o sebevraždu přes 10 000 lidí. Většina z nich nikomu neřekne, co cítí. Ne proto, že nechtějí pomoci, ale proto, že se bojí, že je někdo zavře, osudí nebo jim řekne, že to není tak zlé. A ty se bojíš, že to řekneš špatně.
Není to o tom, abys byl terapeut. Je to o tom, abys byl člověk, který neuteče. Když někdo řekne: „Myslím, že bych se měl vykoupat“, nebo „Nemám sílu už dál“, neříkej: „To je jen dočasný pocit.“ Neříkej: „Vzpomeň na děti.“ Neříkej: „Budeš se cítit lépe.“ To je jako říct někomu, kdo spadl z věže: „Zkus to skočit jinak.“
První krok: Neboj se položit přímou otázku
Nejúčinnější věc, kterou můžeš udělat, je říct: „Máš někdy myšlenky, že bys nechtěl být naživu?“ Neříkej: „Je ti špatně?“ Neříkej: „Nemáš nějaké smutné nápady?“ Přímá otázka funguje. Studie z roku 2023 ukazují, že lidé, kteří se o sebevraždě zeptají přímo, zvyšují pravděpodobnost, že se osoba otevře, o 73 %. A nezvyšují riziko. Nikdy ne. To je fakt. V Česku se to učí od roku 2015 na krizových linkách. A výsledky jsou jasnější než kdy jindy.
Pokud se někdo rozhodne odpovědět, nezakrývej to smíchem, neříkej „Tak to je ale těžké“, neříkej „Ale ty jsi tak silný“. Jen se na něj podívej. Dej mu prostor. Dej mu čas. Někdo řekl: „Když jsem řekla synovi: ‚Chci tě slyšet, nejen jednou‘, přestal chtít zničit mobil.“ To není magie. To je pozornost. To je přítomnost.
Druhý krok: Zjisti, jestli má plán
Ne každá myšlenka o sebevraždě je stejně nebezpečná. Když někdo říká: „Cítím se, jako bych nebyl potřebný“, to je varovný signál. Když říká: „Mám připravený provaz, který jsem koupil minulý týden, a plánuju to v sobotu v 3 ráno“, to je kritický stav. Podle dat z PK Centra z roku 2024 má 29 % lidí, kteří se obrací o pomoc, konkrétní plán. A ti mají 15× vyšší riziko, že to provedou.
Pokud má plán, nečekáš. Neříkáš: „Zkus to ještě jednou zvážit.“ Neříkáš: „Možná to zvládneš sám.“ Pokud má plán, aktivuješ pomoc. Hned. V Česku je to jasně stanovené: pokud existuje konkrétní plán, musíš zavolat 112 nebo 116 123 do 15 minut. To není přehnané. To je zákon. Podle § 12c Zákona č. 372/2011 Sb. máš povinnost porušit tajemství, když je život v nebezpečí. A nejde o zradu. To je ochrana. 94 % lidí, kteří byli následně léčeni, po třech měsících řekne: „Díky, že jsi zasáhl.“
Třetí krok: Aktivuj pomoc - nečekáš
Neříkej: „Pojďme na lékaře.“ Neříkej: „Zavolej si někoho.“ To je příliš vzdálené. Když je plán na sobotu v 3 ráno, nemáš čas na „příští týden“. Musíš dělat něco hned. A nejlepší způsob je: zavolej Linku bezpečí spolu s ním. Zavolej 116 123. Nech ho slyšet, jak se to dělá. Nech ho slyšet, že někdo na druhém konci nezavěsí. Nech ho slyšet, že to není špatně, že to není slabost, že to není něco, co se má skrývat.
Linka bezpečí je 24/7, zdarma, a průměrná čekací doba v roce 2025 je 2,3 minuty. Většina lidí si myslí, že je to nějaká „psychiatrická linka“. Není. Je to lidi, kteří se naučili poslouchat. Kteří neříkají: „Zkus to jinak.“ Kteří jen říkají: „Co teď potřebuješ?“
Pokud je ohrožení okamžité - třeba má zbraň, připravený lék, je v místě, kde nemůžeš přijít - zavolej 112. Ano, to může být strašné. Ano, může to způsobit, že se osoba bude cítit jako „zločinec“. Ale v některých případech je to jediná možnost, jak zachránit život. V 12,4 % případů v roce 2024 bylo použito zavolání 112. A v 88 % těchto případů se záchranělo životy. To není špatný poměr.
Co dělat, když se to nepovede?
Někdy se to nezdaří. Někdo se zavře. Někdo se zlobí. Někdo řekne: „Nech mě být.“ To neznamená, že jsi selhal. To znamená, že jsi udělal to, co jsi mohl. A teď je na řadě trpělivost. Nezavírej dveře. Neříkej: „Tak to je, už jsem to zkusil.“
Po první komunikaci je klíčové pravidelné kontakty. Každých 72 hodin. Jen krátká zpráva: „Jen jsem chtěl vědět, jak ses dnes cítil.“ Neříkej: „Jsi lepší?“ Neříkej: „Máš nějaké myšlenky?“ Jen: „Jsem tady.“
Uživatelka _Mama2024_ na fóru Psychologie.cz napsala: „Po tom, co jsme zavolali Linku bezpečí, jsem mu každý třetí den poslala SMS: ‚Dnes jsem si koupila tvoje oblíbené čokolády. Přemýšlím, jestli bys je chtěl mít v lednici.‘ Neříkala jsem nic o tom, co se stalo. Jen jsem říkala: ‚Jsem tady.‘ Po třech týdnech mi řekl: ‚Děkuju. Teď vím, že nejsem sám.‘“
Co se nesmí dělat
Neříkej: „Zkus se zaměřit na něco jiného.“
Neříkej: „Všichni to prožívají.“
Neříkej: „Máš všechno, co potřebuješ.“
Neříkej: „Tvoje rodina by to nezvládla.“
Neříkej: „To je jen fáze.“
Neříkej: „Jsi slabý.“
Neříkej: „Tak to neříkej.“
Neříkej: „Vždycky se to vyřeší.“
Neříkej: „Zkus se modlit.“
Neříkej: „Nemůžeš to udělat.“
Neříkej: „Nemůžu ti pomoci.“
Neříkej: „Nech mě být.“
Tyto věty nejsou špatné z nějakého zlého úmyslu. Jsou špatné, protože jsou způsobené strachem. Strachem, že se toho nechceš dotknout. Strachem, že to budeš dělat špatně. Strachem, že to budeš mít na vlastních rukách. Ale ty nejsi odpovědný za to, co udělá on. Jsi odpovědný za to, že jsi neutekl.
Co se má dělat
Řekni: „Děkuju, že jsi mi to řekl.“
Řekni: „Nechci tě slyšet jen jednou.“
Řekni: „Co by ti pomohlo cítit se lépe?“
Řekni: „Můžu s tebou zavolat někomu?“
Řekni: „Jsem tady.“
Řekni: „Nemusíš to zvládnout sám.“
Řekni: „To je těžké. A já to s tebou nechám být.“
Řekni: „Máš právo se cítit takhle.“
Řekni: „Jsi důležitý.“
Řekni: „Nejsi jediný.“
Řekni: „Nechci tě ztratit.“
Příprava je klíč
Nečekáš, až někdo řekne: „Chci umřít.“ Připrav se. Zkontroluj si linku 116 123. Ulož si ji do telefonu. Zkontroluj, jestli máš aplikaci Opatruj.se. Přečti si manuál na sebevrazdy.cz - je tam všechno jednoduše napsané. Není to kniha. Je to návod, který ti pomůže přežít ten moment, kdy budeš mít strach.
87 % úspěšných intervencí v Česku začalo tím, že osoba, která pomáhala, si předem přečetla materiály. Nebyla připravená na to, jak to bude vypadat. Ale byla připravená na to, co říct.
Kdo je nejvíce ohrožený?
Největší riziko má muž ve věku 45-64 let. V Česku je to skupina s nejvyšší sebevražedností. A největší chyba? Oni se neobrací. Nikdy. Neřeknou to. Neřeknou to své ženě. Neřeknou to přátelům. Neřeknou to lékaři. Protože se bojí, že budou považováni za „slabé“.
Na druhé straně adolescenti reagují nejlépe na otázku: „Co by ti pomohlo cítit se lépe?“ Tato fráze má 92 % úspěšnost při práci s teenagery. Protože neříká: „Musíš přežít.“ Říká: „Co by ti pomohlo?“
U LGBTQ+ komunit je riziko 4,3× vyšší. A většina materiálů je stále jen v češtině. To je problém. Ale už se to mění. Od ledna 2025 je manuál aktualizovaný s kapitolou pro LGBTQ+ osoby. A v březnu 2025 začal testovat AI asistent na Linka bezpečí, který v reálném čase doporučuje fráze podle tónu hlasu. To je nová věc. A má potenciál zachránit životy.
Co dělat, když se cítíš vyčerpaný?
Pomáhat někomu, kdo se chce zabil, je těžké. Těžší, než si myslíš. Můžeš se cítit vinen. Můžeš se cítit bezmocný. Můžeš se cítit, že to děláš špatně. To je normální. Ale nezůstávej s tím sám.
71 % poradenských center v Česku doporučuje před rozhovorem 10 minut meditace. Jen sedni, zavři oči, nadechni. Víš, že jsi dělal to, co mohl. Víš, že jsi neutekl. A víš, že to nebylo na tobě. To je dost.
Nezapomeň na sebe. Pokud se cítíš přetížený, zavolej Linku bezpečí. Pro sebe. Ne pro někoho jiného. Ty jsi taky člověk. A ty taky potřebuješ, aby někdo řekl: „Jsem tady.“
Může položení otázky na sebevraždu způsobit, že osoba to udělá?
Ne. To je nejčastější mýtus. Studie z roku 2023 potvrzují, že přímé dotazování snižuje riziko sebevražedného jednání o 41 %. Lidé, kteří se otevřou, cítí ulevu. Ne cítí, že jim někdo vložil myšlenku. Cítí, že je někdo vidí a slyší.
Co když mi osoba řekne: „Nech mě být“?
Nezatlačuj. Neodcházíš. Jen řekni: „Rozumím, že to teď potřebuješ. Ale já jsem tady. Když budeš chtít, můžeš se obrátit. Nechám to otevřené.“ Potom pošli krátkou zprávu každé 72 hodiny. „Jen jsem chtěl vědět, jak ses dnes cítil.“ To je všechno. Ale to stačí.
Je to moje chyba, když se to nepovede?
Ne. Není to tvá chyba. Není to tvoje odpovědnost, že se někdo rozhodne zemřít. Tvá odpovědnost je jen jedna: neutekl jsi. A to je hodně. Mnoho lidí, kteří se zabili, nikdy nikomu neřekli, co cítí. A ty jsi mu dal prostor. To je něco, co mnozí nikdy neměli.
Co když má osoba plán, ale já se bojím zavolat 112?
Je to strašné. Víme to. Ale pokud má konkrétní plán - zbraň, léky, datum, místo - pak je to životní ohrožení. A podle zákona máš povinnost zasáhnout. Zavolej 116 123 nejprve. Požádej poradkyni, aby ti pomohla s tím, jak zavolat 112. Nech ji říct, co říct. To ti vezme zátěž. A nezapomeň: 88 % případů, kdy bylo zavoláno 112, se záchranělo životy. To není špatná šance.
Kde najdu bezplatnou pomoc v Česku?
Linka bezpečí: 116 123 - 24/7, zdarma, průměrná čekací doba 2,3 minuty. Aplikace Opatruj.se - s návody, kontakty a možností přímého spojení s poradnou. Sebevrazdy.cz - oficiální manuál pro laiky, aktualizovaný v lednu 2025. Všechny tyto služby jsou v češtině a dostupné pro každého.
