Psychoterapie není jako léčba zlomené nohy, kde víš, že po šesti týdnech budeš chodit. Každá terapie je jiná. Někdo potřebuje jen pár sezení, aby pochopil, co ho trápí, a jiný stráví roky v hledání, jak přežít vlastní minulost. Není to o tom, kolik času strávíš v kanceláři terapeuta, ale o tom, co se v tobě děje. A to se neměří kalendářem.
Neexistuje jedna správná doba
Mnoho lidí přijde na první sezení s otázkou: „Kolik to bude trvat?“ Odpověď je jednoduchá: záleží. Záleží na tom, co tě trápí, jak hluboce se zakořenily tvé vzory myšlení a chování, a jak rychle si umíš zvykat na nové způsoby, jak se k sobě chovat. Některé problémy jsou jako zlomená ruka - léčí se rychle. Jiné jsou jako rozbitý vztah sám se sebou - ten se opravuje pomalu, krok za krokem.
Podle dat z České republiky se průměrná délka individuální terapie pohybuje mezi 10 a 25 sezeními. To znamená, že většina lidí skončí terapii během několika měsíců. Ale to je jen průměr. Někdo si stačí jen jedno sezení - třeba když potřebuje jen vyslechnout, co mu vlastně dělá problém, a pak si to v hlavě ujasní. Jiný klient potřebuje 60 sezení, protože se snaží překonat dětskou traumu, která ho ovlivňovala celý život.
Kognitivně behaviorální terapie (CBT): rychlá cesta k změně
Když se ptáš, jak dlouho trvá psychoterapie, pravděpodobně máš na mysli CBT. Tento přístup je nejčastější v Česku, protože je strukturovaný, má jasný plán a zdravotní pojišťovny ho často hradí. CBT se obvykle pohybuje mezi 12 a 20 sezeními. Cílem není prozkoumávat tvou minulost, ale naučit tě, jak přestat přemýšlet a chovat se tak, že tě to trápí. Například: máš úzkost před přednáškou? CBT ti pomůže rozpoznat, jaké myšlenky ti to způsobují („Všichni se smějí, když se ztratím“), a naučí tě, jak je změnit („Někdo se ztratí, a to je v pořádku“).
Je to jako oprava počítače: najdeš chybu, nainstaluješ patch, a problém zmizí. Ale to funguje jen na povrchních problémech - úzkost, deprese, fobie, problémy se spánkem. Pokud máš hlubší otázky - „Proč jsem vždycky opouštěn?“, „Proč se cítím, že nejsem dostatečně dobrý?“ - CBT ti to nevysvětlí. A to není její chyba. Je to jiný nástroj.
Analytická psychoterapie: cesta do hloubky
Na druhé straně máš analytickou terapii. Tady se nejedná o „vyřešení problému“, ale o pochopení, proč se ten problém vůbec objevil. Tento přístup se pohybuje v desítkách až stovkách hodin. Může trvat roky. A není to zbytečně dlouhé - je to potřebné.
Stovky hodin nejsou jen o tom, jak si vyprávíš příběh svého života. Je to o tom, jak se naučíš vidět, že tvoje reakce na kritiku, na odmítnutí, na lásce - všechno to má kořeny v dětství. A ty kořeny nejsou jen „pamatuj si“. Jsou v těle, v emocích, v reflexech. A změnit je trvá čas. Mnozí lidé, kteří dělali CBT a pak přešli k analytické terapii, říkají: „CBT mi pomohlo přežít. Analytická terapie mi pomohla žít.“
Skupinová terapie: když jsi sám, ale nejsi sám
Skupinová terapie má průměrnou délku 40 sezení - to je přesně polovina toho, co trvá analytická terapie. Ale je to jiný typ času. Zde nejde jen o to, co řekneš terapeutovi. Jde o to, co řeknou ostatní. Když slyšíš, že někdo jiný má stejný strach, stejný pocit viny, stejnou zlost, začínáš vidět, že to není jen „tvůj problém“. Je to lidský problém.
Skupinová terapie je často delší než individuální, protože se v ní pracuje pomaleji. Každý má svůj čas. Každé sezení trvá hodinu a půl. A frekvence? Jednou nebo dvakrát týdně. To znamená, že i když je počet sezení menší než u analytické terapie, celková doba může být stejně dlouhá - nebo delší.
Frekvence a průběh: jak se to děje
Terapie nejde jako „každý den 10 hodin“. Většina lidí začíná s jedním sezením týdně. To je důležité, protože potřebuješ čas, aby se věci v tobě zpracovaly. Mezi sezeními se něco děje - paměti se probouzejí, emoce se mění, chování se mění. Pokud by ses scházel každý den, nezbylo by ti místo na to, abys to všechno zpracoval.
Po prvních 5-10 sezeních, kdy je všechno intenzivní, se frekvence často snižuje. Na dvě týdny, pak na tři. To není znamení, že se to „zastavilo“. Je to znamení, že už nejsi v „záchranném režimu“. Už nechceš jen přežít. Chceš se naučit žít. A to trvá jiný čas.
Co znamená „koncové sezení“?
Ne každá terapie končí tím, že „jsem vyléčený“. Většina lidí, kteří skončí terapii, říká: „Nevím, jestli jsem „vyléčený“, ale už to neřeším tak, jako dřív.“
U některých lidí je úspěchem, že už nevypadají na křesle v kanceláři terapeuta jako ztracení. U jiných je úspěchem, že přestali zneužívat alkohol, když se cítí smutní. U třetích je to, že se konečně odváží říct „ne“ svému šéfovi. Terapie neřeší „co je špatně“. Řeší „co ti brání žít“.
Prof. Češková z Brna říká, že i když deprese odezněla, léčba by měla pokračovat ještě 3-6 měsíců. Proč? Protože tělo a mozek potřebují čas, aby si zvykly na nový stav. Když vysadíš léky nebo přestaneš chodit na terapii hned, když se cítíš lépe, riziko návratu je velké. Psychoterapie není „přestávka“ od problému. Je to přestavba.
Co ovlivňuje délku terapie?
- Typ problému: Úzkost, fobie, poruchy spánku - rychlejší. Trauma, sebevážnost, závislosti - pomalejší.
- Čas: Kdo začal terapii v 20, má jiný přístup než ten, kdo začal v 50. Minulost je delší, zvyky hlubší.
- Podpora: Kdo má rodinu, přátele, stabilní práci - má větší šanci rychleji pokročit. Kdo je osamělý, často potřebuje více času.
- Čekací doba: V některých městech čekáš na první sezení 3-6 měsíců. To prodlužuje celkovou dobu terapie - i když se teprve začneš léčit.
- Peníze: Pokud nemáš možnost platit 1500 Kč za sezení, můžeš být omezen na 10 sezení, i když potřebuješ 30. To je realita.
Je možné, že terapie trvá věčně?
Někdo říká: „Když jsem začal, myslel jsem, že to bude 6 měsíců. Teď už to trvá 4 roky.“ Ale to není selhání. To je úspěch. Znamená to, že jsi se naučil, že problémy nejsou „vyřešené“, ale „zvládnuté“. A to je jiná úroveň.
Terapie není o tom, abys se stal „normálním“. Je o tom, abys se stal sebou - s všemi těmi záhyby, které tě tvoří. A to nekončí. Ale nechceš to končit. Chceš jen vědět, jak se k sobě chovat, když se všechno zhroutí. A to se naučíš postupně. Vždycky.
Jak dlouho trvá psychoterapie, pokud mám deprese?
U deprese se obvykle začíná s 12-20 sezeními, pokud jde o CBT. Ale podle odborníků jako prof. Češkové by měla terapie pokračovat ještě 3-6 měsíců po zmizení příznaků. Důvod? Mozek a tělo potřebují čas, aby si zvykly na nový stav. Pokud terapii ukončíš hned, když se cítíš lépe, riziko návratu je velmi vysoké. Nejde o „vyléčení“, ale o přestavbu.
Je možné, že mi stačí jen jedno sezení?
Ano. Není to časté, ale není to výjimka. Pokud jde o krizovou situaci - třeba po smrti blízkého, po rozvodu, nebo když se potřebuješ jen vyslechnout - jedno sezení může stačit. Terapeut ti pomůže uspořádat myšlenky, najít směr, a pak už jsi sám. To není „nepříliš úspěšná“ terapie. To je správně využitý nástroj.
Proč některé terapie trvají roky?
Když se problém zakořenil v dětství - třeba v reakci na zanedbání, násilí nebo pocit, že jsi „nevážený“ - změnit to trvá roky. Nejde o to, že bys měl „zapomenout“. Jde o to, že se učíš novému způsobu, jak se k sobě chovat. A to není jen myšlenka. Je to tělo, emoce, reakce. A to se nemění za pár měsíců. To je jako přestavit dům od základů. Trvá to.
Je větší šance na úspěch, když chodím každý týden?
Na začátku ano. Prvních 5-10 sezení by mělo být každý týden, protože potřebuješ intenzivní podporu, aby se vytvořil terapeutický vztah a zjistily se klíčové problémy. Poté, když začneš vidět změny, můžeš přejít na jednou za dvě týdny. Frekvence není důležitá sama o sobě - důležitá je kvalita práce. Ale bez pravidelnosti se věci ztrácejí.
Když mám jen 10 sezení, je to zbytečné?
Ne. 10 sezení je dost na to, abys získal jasnost. Můžeš se naučit, co tě trápí, jak to ovlivňuje tvoje vztahy, a jak začít dělat jinak. To není „vyléčení“, ale to je „začátek“. Mnoho lidí, kteří skončili po 10 sezeních, se vrátili později - když se jim situace zhoršila. A pak už věděli, co dělat. Takže to nebylo zbytečné. Bylo to potřebné.
