Když se vaše dítě s ADHD rozzlobí v supermarketu, odmítne dělat školní úkoly nebo vám řekne, že učitel ho nenávidí, cítíte se často jako jediný, kdo to celé vydrží. A není to jen unavenost. Je to stres - hluboký, trvalý, který se postupně vplétá do každého dne. V České republice žije přes 100 000 dětí s diagnostikovaným ADHD. A každý z těchto dětí má rodiče, kteří bojují nejen s chováním, ale i s pocitem, že dělají něco špatně. Většina z nich se nikdy nesetkala s tím, co se nazývá podpůrná rodinná terapie. A přesto je to jedna z nejúčinnějších cest, jak přežít - a dokonce se znovu začít těšit z rodičovství.
Proč rodiče dětí s ADHD tak těžce stresují?
Není to jen to, že dítě nevyslýchá. Je to to, co za tím všechnem stojí. Studie z roku 2023 ukazují, že rodiče dětí s ADHD zažívají třikrát vyšší úroveň stresu než rodiče neurotypických dětí. Každý den je plný nečekaných výbuchů, konfliktů ve škole, kritiky od učitelů, nebo dokonce od příbuzných, kteří říkají: „Proč ho neukážeš, že to tak nejde?“
Na rozdíl od běžného stresu, který zmizí po dobré noci, tento stres je trvalý. Není to jen o tom, že jste unavení. Je to o tom, že se cítíte jako neúspěšní rodiče, i když děláte všechno, co můžete. Někteří rodiče začnou mít problémy se spánkem, ztrácejí chuť do jídla, nebo se stávají vzteklí na celý svět. A to je jen začátek.
Co je podpůrná rodinná terapie - a jak se liší od běžné terapie?
Podpůrná rodinná terapie není terapie pro dítě. Je to terapie pro celou rodinu. Zatímco tradiční přístup se zaměřuje jen na to, jak změnit chování dítěte, tato metoda řeší, jak změnit celý systém, ve kterém dítě žije.
Nejprve se terapeut setká s rodiči, aby pochopil, jaké emoce v nich dítě vyvolává. Je to něco, co se v běžné psychoterapii téměř nikdy nedělá. Lidé se ptají: „Co mám dělat, když mi dítě řekne, že mě nenávidí?“ Odpověď není: „Naučte ho poslouchat.“ Odpověď je: „Zjistěte, co se skrývá za tím, že se cítíte bezmocní.“
Terapie nevyžaduje, abyste byli dokonalí. Vyžaduje, abyste byli upřímní. A to je pro mnoho rodičů první věc, která je osvobozující.
Tři klíčové techniky, které fungují - a které můžete začít dnes
1. Všímavý dech - nejjednodušší nástroj na klid
Představte si, že se dítě rozzlobí. Vaše srdce začne bušit, ruce se vám ztuhnou, mysl se rozpadne na tisíc otázek: „Co teď? Jak to zvládnout? Proč to znovu?“ Všímavý dech je jednoduchý: vezmete pomalý, hluboký nádech - 4 sekundy - zadržíte ho 2 sekundy - pomalu vydechnete 6 sekund. Opakujte to 3x. Nejde o to, aby to změnilo chování dítěte. Jde o to, aby to změnilo vás. Když se vaše tělo uvolní, vaše mysl se přestane zacyklovat. A to je první krok k klidné reakci.
Studie z Ponseticlinic.cz z roku 2023 potvrzují, že rodiče, kteří denně dělají všímavý dech, hlásí o 40 % nižší úroveň úzkosti. A děti to cítí. Když se rodič uklidní, dítě se také uklidí - i když to neukáže hned.
2. Naslouchání bez přerušování
Dítě s ADHD často nemá slova, aby vysvětlilo, co cítí. Místo toho křičí, odmítá, nebo se stahuje. Ale když ho pořádně necháte mluvit - bez toho, abyste mu odpovídali, bez toho, abyste mu vysvětlovali, jak to má být - začne mluvit. Skutečně.
Technika je jednoduchá: Když vám dítě řekne: „Učitel mě nenávidí“, neříkejte: „Nenecháváš ho, že to není pravda.“ Řekněte: „A co ti řekl?“ A pak se ztichnete. Dvacet sekund. Přesně tolik, co potřebujete, aby se dítě otevřelo. Výzkumy z CRSP (2018) ukazují, že děti, které mají rodiče, kteří je skutečně naslouchají, méně často zažívají úzkost a agresivitu.
3. Struktura - ne kázeň, ale bezpečí
Dítě s ADHD nechce chaos. Chce vědět, co přijde. A to neznamená, že musíte mít plán na každou minutu dne. Znamená to, že máte jasné, konzistentní pravidla. Například: „Po škole nejdřív jídlo, pak 20 minut venku, pak úkoly.“ Nezáleží, jestli to děláte v 17:00 nebo v 19:00. Důležité je, že to je stejné každý den.
Pravidla nejsou pro to, aby vás udržovala v kontrole. Jsou pro to, aby dítě vědělo, že se o něj někdo stará. A to je pro dítě s ADHD důležitější než jakákoli kázeň.
Co říkají rodiče, kteří to vyzkoušeli?
Na Facebookové skupině „Pro rodiče dětí s ADHD“ má více než 4 200 členů. Tam se každý den objevují příběhy. Jeden z nich: „Po třech měsících terapie jsem po první době v životě vstala z postele bez strachu.“
Uživatelka Petra R. zveřejnila v říjnu 2023, že po absolvování rodičovského kurzu snížila denní stres o 70 %. Neznamenalo to, že dítě přestalo být ADHD. Znamenalo to, že přestala být jeho „příčinou“.
Na druhou stranu, Tomáš L. z Hradce Králové říká: „Čekám už šest měsíců na termín. Víme, že potřebujeme pomoc, ale nikdo nám ji nedá.“ A to je pravda. V některých krajích ČR je čekací doba na terapii až 6 měsíců. A to je problém, který musíme řešit jako společnost.
Co můžete udělat hned teď - i když nemáte peníze na terapii
Nemusíte čekat na terapeuta. Můžete začít dnes.
- Navštivte ADHD ČR - poskytují zdarma skupinové setkání pro rodiče ve většině měst. V Praze, Brně, Ostravě, ale i v Hradci Králové.
- Používejte aplikaci „ADHD Rodina“ - nabízí 24/7 přístup k všímavému dechu, krátkým meditacím a nástrojům pro komunikaci. Je zdarma a k dispozici na iOS i Android.
- Udělejte si „stresový deník“ - každý večer si napište: „Co mě nejvíc vyčerpalo dnes? Co jsem udělal dobře? Co bych chtěl změnit zítra?“ Není to terapie, ale začátek sebevědomí.
- Najděte jednoho důvěryhodného člověka - partnera, příbuzného, přítele. A řekněte mu: „Potřebuji, abys mě jen poslechl, když to vypadá, že to všechno padá.“
Co se bude dít v budoucnu?
Ministerstvo zdravotnictví plánuje, že do roku 2025 bude každý kraj mít alespoň jedno specializované centrum pro podporu rodin s dětmi s ADHD. To je velký krok. Ale to nestačí. Potřebujeme víc terapeutů. Více škol, které budou vzdělávat učitele o ADHD. Více pochopení ve společnosti.
Podle prognózy psychologičky Mgr. Růženy Krtkové se podpůrná rodinná terapie do roku 2030 stane standardem - stejně jako je tomu v Nizozemsku nebo Švédsku. Ale tohle se nestane samo. Potřebujeme, aby rodiče mluvili. Aby se nezatvářili, že všechno je v pořádku. A aby se nebojili požádat o pomoc.
Nejde o to, aby vaše dítě bylo „normální“
Jde o to, abyste vy byli schopní být rodičem - bez vyhoření, bez sebeobvinění, bez pocitu, že jste selhali. Podpůrná rodinná terapie není o tom, jak změnit dítě. Je o tom, jak změnit vaši vztah k sobě a k dítěti. A to je největší dar, který můžete dítěti dát.
Nechte si čas. Nenechávejte se zatlačit. A pamatujte: když se vyrovnáte se stresem, vaše dítě má větší šanci se vyrovnat se světem.
Je podpůrná rodinná terapie jen pro rodiče, nebo může zúčastnit i dítě?
Terapie je zaměřená na rodiče, ale dítě může být zahrnuto ve fázi, kdy se pracuje na komunikaci nebo relaxačních technikách. Většina programů začíná s rodiči, protože změna v chování rodičů často přinese změnu v chování dítěte. Dítě se pak postupně zapojuje, ale ne jako „pacient“, ale jako člen rodiny.
Kde mohu najít bezplatnou podporu v České republice?
Nezisková organizace ADHD ČR poskytuje zdarma skupinové kurzy pro rodiče ve většině krajů, včetně Hradce Králové, Ostravy, Plzně a Brna. Také nabízí online setkání. Další možností jsou centra jako Centrum pro rozvoj školního prostředí (CRSP) nebo poradny na školách. Všechny informace jsou k dispozici na adrese adhdcr.cz.
Je podpůrná rodinná terapie stejná jako rodinná terapie pro jiné poruchy?
Ne. Rodinná terapie pro autismus nebo poruchy chování má jiné cíle. Podpůrná terapie pro ADHD je specifická pro vysoký stres rodičů, časté konflikty ve škole, a potřebu vytvořit strukturu bez kázně. Základní techniky - jako všímavý dech, naslouchání bez přerušování a jasné pravidla - jsou navrženy přímo pro výzvy, které přináší ADHD.
Jak dlouho trvá, než se začnou vidět výsledky?
První změny ve vašem pocitu - například méně úzkosti, lepší spánek - se mohou objevit již po 4-6 týdnech pravidelného cvičení. Změny v chování dítěte obvykle začínají být vidět po 8-12 týdnech. Nejlepší výsledky se dosahují při pravidelných setkáních s terapeutem 1-2x týdně po dobu minimálně 3 měsíců.
Proč je tak důležité, aby rodič měl vlastní prostor na sebe?
Když rodič tráví všechny síly na dítě, zanedbává své vlastní potřeby. To vede k vyhoření. A vyhořelý rodič nemůže být stabilní podporou. Je tedy klíčové, aby rodič měl i malý čas pro sebe - i když jen 15 minut denně na procházku, hudbu nebo kafe s kamarádem. To není sebežárlivost. To je nutnost.
