Vyhýbání se spouštěčům traumatu: řešení či past?

Domů > Vyhýbání se spouštěčům traumatu: řešení či past?
Vyhýbání se spouštěčům traumatu: řešení či past?
Shane O'Rourke kvě 13 2025 0

Máte pocit, že se snažíte vyhýbat všemu, co vám připomíná těžkou událost, ale nevíte, jestli je to opravdu to pravé řešení? Pojďme si rozebrat, co vyhýbání se spouštěčům traumatu vlastně znamená, proč se u lidí s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) objevuje tak často a jaké jsou jeho dlouhodobé důsledky.

Vyhýbání se spouštěčům traumatu je psychologický obranný mechanismus, při kterém jedinec omezí kontakt s místy, vůněmi, zvuky či lidmi, které evokují traumatickou událost. Tento přístup poskytuje okamžitou úlevu, ale může se snadno proměnit v pasti, ze kterých je těžké se dostat.

Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je duševní porucha charakterizovaná opakovanými vzpomínkami, nočními můrami a silnou úzkostí po extrémním stresu. V DSM‑5 je definována jako jedna z hlavních reakcí na život ohrožující události a vyhýbavé chování patří mezi klíčové symptomy.

Co vlastně spouštěče jsou?

Spouštěče mohou být externí - například vůně hořké kávy, zvuk sirény nebo konkrétní barva - i interní - například silné emoce, fyzické pocity nebo vzpomínky. Jakmile se objeví, mozek okamžitě interpretuje situaci jako hrozbu a spouští únikovou reakci.

Proč se vyhýbání objevuje u PTSD?

Po traumatické události mozek nastaví “boj nebo únik” jako výchozí stav. Vyhýbavé chování slouží jako rychlý doplněk k tomu, aby se člověk vyhnul dalšímu emocionálnímu přetížení. Studie uvádějí, že krátkodobě může snížit úzkost o 30‑40 %, ale pokud se používá dlouhodobě, celková úroveň úzkosti roste o 25‑35 %.

Krátkodobé výhody a dlouhodobé rizika

Okamžitá výhoda je jednoduchá: člověk se cítí bezpečněji. Na druhou stranu se tím snižuje schopnost habituace - proces, kdy se tělo postupně přizpůsobuje a emoční náboj spouštěče slábne. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří se spoléhají výhradně na vyhýbání, mají často vyšší míru izolace, deprese a zhoršenou kvalitu života.

Terapeut s klientem používá VR a techniky groundingu, kolem nich plavou ikony spouštěčů.

Porovnání s aktivními terapeutickými přístupy

Strategie vyhýbání vs. systematická expozice
StrategieKrátkodobý účinekDlouhodobý účinekDoporučená aplikace
Vyhýbání se spouštěčůmSnížení úzkosti o 30‑40 %Zvýšení úzkosti o 25‑35 %Dočasné, pouze do doby, než se najde terapeut
Systematická expozice (CBT)Postupné zvyšování úzkostiSnížení symptomů PTSD o 60‑70 %12‑16 týdnů pod dohledem
EMDRIntenzivní emoční reakceÚleva u 77 % po 6‑12 sezeních6‑12 sezení, často v kombinaci s groundingem

Jak vidíte, aktivní terapie mají vyšší náročnost na začátku, ale přinášejí podstatně lepší dlouhodobé výsledky.

Praktické kroky, jak přejít z vyhýbání k aktivnímu zpracování

  1. Identifikujte své spouštěče. Vedení deníku pomáhá zaznamenat, co konkrétně vyvolává nepříjemné pocity.
  2. Učte se techniky groundingu - jednoduché fyzické cvičení, které vás přenáší zpět do přítomnosti (např. 5‑4‑3‑2‑1 metoda).
  3. Začněte s mírnou expozicí v bezpečném prostředí. Například slyšte zvuk, který vás spouští, ale jen na nízké úrovni, a postupně zvyšujte intenzitu.
  4. Spolupracujte s terapeutem, který využívá EMDR nebo CBT. Tuto kombinaci doporučuje Bessel van der Kolk jako efektivní cestu k integraci tělesných i mentálních pamětí.
  5. Využívejte moderní technologie - např. virtuální realitu pro kontrolovanou expozici spouštěčům pod dohledem, což je dnes běžné u 28 % českých terapeutů.
  6. Pokud máte těžký případ, můžete zvážit MDMA‑asistovanou terapii, která ukázala 67 % remisi u těžkých případů PTSD v posledních studiích.

Klíčové je, že vyhýbání je jen mostem do terapie, ne cílem sám o sobě.

Současné trendy a výzvy

V posledních letech se v České republice rozšiřuje použití virtuální reality a MDMA‑asistované terapie. Zároveň ale roste riziko, že se lidé příliš spoléhají na „content warningy“ a tím znovu posilují vyhýbavé chování. Psychologové jako Devon Price varují, že neustálé varování mohou vést k hypervigilanci a ztížit přechod k expozici.

Postava opouští temný labyrint a vstupuje do slunečné louky, symbolizujíc uzdravení.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Pokud vás vyhýbavé chování omezuje v běžných činnostech (práce, rodina, koníčky) nebo pokud pociťujete časté panické záchvaty, je čas kontaktovat klinického psychologa. V České republice se průměrná čekací doba na specialistu na trauma pohybuje kolem 4,7 měsíce, takže je dobré jednat včas. Náklady na terapii se pohybují od 800 do 2500 Kč za sezení a pojišťovny kryjí jen několik základních sezení, takže je dobré mít plán financování.

Rychlé shrnutí

  • Vyhýbání se spouštěčům poskytuje okamžitou úlevu, ale dlouhodobě zhoršuje úzkost a izolaci.
  • Aktivní terapie (CBT, EMDR) snižují symptomy PTSD až o 70 %.
  • Začněte s identifikací spouštěčů, naučte se grounding a postupně přecházejte k expozici pod dohledem.
  • Moderní nástroje jako virtuální realita a MDMA‑asistence rozšiřují možnosti, ale vyžadují certifikované specialisty.
  • Nečekejte - pokud vás vyhýbání omezuje, vyhledejte odbornou pomoc co nejdříve.

Často kladené otázky

Proč mi vyhýbání pomáhá krátkodobě, ale po čase se cítím hůř?

Krátkodobě snižuje úzkost, protože mozek nečelí spouštěči. Dlouhodobě chybí habituace, takže nervová soustava zůstává citlivá a úzkost roste.

Jak se liší EMDR od tradiční CBT?

EMDR pracuje s očními pohyby, které pomáhají „přepříst“ traumatické vzpomínky, zatímco CBT používá kognitivní restrukturalizaci a plánovanou expozici.

Mohu si vyzkoušet expozici sama doma?

Lehké techniky grounding můžete použít samostatně, ale skutečná expozice spouštěčům by měla probíhat pod dohledem terapeuta, aby se předešlo přetížení.

Co je to MDMA‑asistovaná terapie a je v ČR dostupná?

Jedná se o kombinaci psychoterapie a kontrolovaného podání MDMA, která pomáhá snížit obranné mechanismy. V ČR probíhá pilotní studie, ale zatím není široce dostupná.

Jak dlouho trvá terapie PTSD?

Průměrná úspěšná terapie trvá 12‑18 měsíců při týdenních sezeních, ale individuální průběh se může lišit.

Štítky:
Image

Shane O'Rourke

Jsem publicista a lektor se zaměřením na duševní zdraví. Píšu pravidelně o psychoterapii a překládám vědecké poznatky do srozumitelné praxe. Při práci se opírám o evidence-based přístupy a respekt k lidské zkušenosti. Mým cílem je pomáhat lidem lépe rozumět sobě i vztahům.