Terapeut a kulturní citlivost: Jak najít odborníka, který skutečně respektuje vaše hodnoty

Našel jste terapeuta, ale cítíte, že vám něco chybí? Že vás někdo nepochopí, protože vaše hodnoty, způsob vyjadřování emocí nebo rodinné tradice nejsou jen „jiné“ - jsou pro vás životní realita? Pokud jste z jiné kultury, jste migrant, příslušník romské komunity nebo prostě žijete v Česku s jiným pohledem na svět, může být běžná terapie nejen neúčinná, ale i ubližující. Nejde o to, že terapeut je zlý. Jde o to, že neví, co neví. A to je přesně ten bod, kde se začíná hledat terapeut s kulturní citlivostí.

Co vlastně znamená kulturní citlivost v terapii?

Kulturní citlivost není jen slovo, které někdo napíše do svého profilu na Google. Je to schopnost terapeuta pochopit, že vaše chování, vaše strachy, vaše klid - nebo naopak výbuchy emocí - nejsou jen „osobní problémy“. Jsou odvozeny od toho, kde jste vyrůstali, co vás učili vaši rodiče, jak se vaše rodina vyjadřovala v lásku, smutku nebo zlosti. V některých kulturách se pláč považuje za slabost. V jiných je to přirozený způsob, jak vyjádřit bolest. V některých se o problémech nemluví s cizími lidmi. V jiných je to základní krok k uzdravení.

Když terapeut neví, že vaše „uzavřenost“ není odpor, ale respekt, nebo že vaše „nechápání“ není odmítnutí, ale jiný způsob komunikace, může vás začít kritizovat za to, co je pro vás normální. A to zničí důvěru. Důvěra je základ terapie. Bez ní se nic nezlepší.

Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2022 mají klienti, kteří považují svého terapeuta za kulturně citlivého, o 37 % vyšší šanci terapii dokončit. To znamená, že pokud se cítíte pochopeni, neodcházíte. Zůstáváte. A to je to, co potřebujete.

Proč standardní terapie někdy selhává?

Představte si, že přijdete k terapeutovi s tím, že vám vadí, že se vaše rodina neptá na vaše city. Terapeut vám odpoví: „To je zvláštní. Většina lidí potřebuje blízkost.“ Ale co když vaše rodina pochází z kultury, kde otázky o emocích jsou považovány za narušení soukromí? Co když vaši rodiče vyrůstali v době, kdy o psychologii mluvili jako o špatném zvyku? To není váš problém. To je rozdíl.

Nejčastější chyba je předpokládat, že všechny lidé cítí stejně. Terapeut, který nezná vaši kulturu, může interpretovat vaši klidnost jako depresi, vaši neschopnost mluvit o rodině jako odpor, vaši obavy o hodnocení jako úzkost. A pak vám dává návrhy, které pro vás nemají smysl. A vy se cítíte ještě víc izolovaní.

Právě to se stalo uživateli z Japonska na Redditu, který po dvou letech terapie s českým terapeutem konečně našel někoho, kdo mu řekl: „V japonské kultuře je ovládání emocí projevem respektu, ne problém.“ Takhle se začíná léčit. Ne tím, že vás „napravíte“, ale tím, že vás pochopíte.

Kdo skutečně má kulturní citlivost - a kdo jen to říká?

Tady je klíčový bod: ne každý, kdo říká „jsem kulturně citlivý“, to opravdu je. V průzkumu Institutu pro vysoce citlivost z roku 2023 zjistili, že 68 % klientů z jiných kultur mělo problém najít terapeuta, který skutečně umí pracovat s jejich kontextem. Problém není v malém počtu. Problém je v nejasnosti.

Na internetu najdete terapeuty, kteří píší: „Respektuji různé kultury.“ Ale neříkají, které. Neříkají, kde se to naučili. Neříkají, s kým pracovali. To je jako říct: „Umím léčit bolest hlavy“ - ale neříct, jestli znáte aspirin nebo jen přikládáte studené hadry.

Pravý terapeut s kulturní citlivostí:

• Uvádí konkrétní kulturní skupiny, se kterými pracoval (např. „terapie pro migrany z Ukrajiny“, „práce s romskými klienty“, „terapie pro rodiny z Jihovýchodní Asie“)
• Má certifikát z příslušného školení - např. modul mezikulturní komunikace od České společnosti pro kognitivně behaviorální terapii (CSKBT)
• Umí odkázat na konkrétní vzdělávací program (např. „absolvent programu Mezikulturní psychoterapie na Masarykově univerzitě“)
• Nepoužívá stereotypy. Neptá se: „Jak je to u vás doma?“ - ale: „Jak se vaše rodina vypořádává se stresem?“

PhDr. Petr Kačena je jeden z mála, kdo explicitně uvádí „kulturní adaptaci“ jako svou specializaci. Pracuje s klienty, kteří se přizpůsobují novému prostředí - a ví, že to není jen „přestěhování“. Je to ztráta, úzkost, nejistota, že se někdo „nevyplatí“.

Na druhou stranu, uživatel „RefugeeHelp“ na fóru Cesko.draz popsal, jak terapeutka, která deklarovala citlivost, mu v první hodině položila stereotypní otázky o jeho vietnamské rodině - otázky, které neměly nic společného s jeho problémem. To není citlivost. To je špatně pochopená snaha.

Co je jiného u kulturně citlivé terapie?

Standardní kognitivně behaviorální terapie (KBT) je velmi efektivní - ale jen pokud se přizpůsobí. V Česku je 247 certifikovaných terapeutů KBT, ale pouze 15 % z nich má specifické školení v kulturní citlivosti. Zatímco biosyntetická psychoterapie, která spojuje tělo a emoce, má 38 certifikovaných terapeutů - a 72 % z nich uvádí kulturní citlivost jako součást svého přístupu.

Proč? Protože biosyntetická terapie neříká: „Změň své myšlenky.“ Říká: „Co tělo říká, když nemůžeš mluvit?“ A to je důležité pro lidi, kteří se učili mlčet. Pro lidi, kteří nevěří slovům, ale věří pocity v břiše, v hrudi, v rukou.

Podle analýzy Univerzity Hradec Králové se úspěšnost terapie u klientů z kulturně odlišných pozadí zvýšila z 58 % na 79 %, když terapeuti dostali školení v kulturní citlivosti. To je větší rozdíl, než kolikrát se zvýšila cena benzínu za posledních pět let.

Co dělat, když nevíte, kde hledat?

Hledání kulturně citlivého terapeuta není jako vyhledávání kadeřníka. To nejde přes Google a náhodný profil. Potřebujete strategii.

1. Zkontrolujte certifikace. Hledejte terapeuty, kteří mají certifikát od CSKBT s modulovým školením mezikulturní komunikace. To je jediná oficiální značka v Česku, která potvrzuje, že terapeut absolvoval konkrétní kurzy.
2. Použijte specializované adresáře. Web Institutu pro vysoce citlivost eviduje 47 terapeutů s ověřenou praxí s konkrétními kulturními skupinami. Tam najdete lidi, kteří pracují s romskými klienty, s uprchlíky z Ukrajiny, s rodinami z Afriky nebo Asie.
3. Dotazujte se přímo. Napište e-mail: „Pracujete s klienty z [konkrétní země nebo kultury]? Jaké školení jste absolvovali? Můžete mi ukázat, jak se vaše terapie liší od běžné KBT?“ Pokud neodpoví konkrétně - jděte dál.
4. Zvažte univerzitní služby. Masarykova univerzita v Brně nabízí psychologické konzultace pro studenty s více než 80 národnostmi. I když nejste student, můžete se zeptat, zda mají seznam externích terapeutů, kteří pracují s jejich metodikou.
5. Nebojte se času. Průměrně to trvá 6-8 týdnů najít správného terapeuta. To je dlouho? Ano. Ale lépe trvat 6 týdnů, než 6 let.

Co vás čeká, když najdete správného terapeuta?

Nejsou to zázraky. Nejsou to náhody. Je to postup. V první hodině vás nebudou kritizovat za to, že „nepláčete“. Budou vás ptát: „Jak se vám v rodině naučilo vyjadřovat smutek?“ V druhé hodině vás nebudou přimět mluvit o rodičích. Budou vás ptát: „Kdy jste poprvé cítil, že se vám něco může říct?“

Terapeut s kulturní citlivostí nechce vaše hodnoty změnit. Chce je pochopit. A pak s vámi najít způsob, jak žít s nimi - a přitom se cítit lépe.

Ve městech jako Praha, Brno nebo Ostrava je už dostupnost takových terapeutů větší. Ale v Moravskoslezském kraji je jich jen 5 na 100 000 obyvatel. To je problém. Ale ne neřešitelný. Můžete hledat online. Někteří terapeuti nabízejí videohodiny s přizpůsobenými materiály - například přes platformu Kaleidoskop-OS, která vytváří terapeutické scénky, cvičení a příběhy pro různé kultury.

Je to jen pro cizince?

Ne. Kulturní citlivost není jen pro ty, kdo přišli z jiné země. Je pro každého, kdo má jiné hodnoty než „běžný český“ vzorec. Pro ty, kdo vyrůstali v náboženské rodině, ale dnes nevěří. Pro ty, kdo se cítí „příliš citliví“ v kultuře, která vyzdvihuje „silného muže“. Pro ty, kdo se nechtějí přiznat k úzkosti, protože „to je slabost“. Pro romské děti, které se v škole učí, že jsou „špatné“, a teď se cítí, že jsou „špatné“ i v terapii.

Kulturní citlivost je o tom, aby nikdo nemusel měnit sebe, aby se mohl cítit v pořádku. A to je právě to, co terapie měla být od začátku.