Telefonická terapie: Funguje psychoterapie bez videa?

Stojíte před zrcadlem, připravujete se na terapii, a najednou si řeknete: „Nechci, aby mě někdo viděl.“ Nejste sami. Mnoho lidí, zejména ti, kteří se bojí, že je terapeut ohodnotí podle vzhledu, nebo ti, kteří nemají kvalitní internet, kameru nebo prostor, kde by mohli být sami, volí telefonickou terapii. Ale funguje to vůbec? Může někdo pomoci jen hlasem?

Co je telefonická terapie skutečně?

Telefonická terapie je psychoterapeutická pomoc, kterou dostanete přes hovor. Žádné video, žádná kamera, žádný počítač. Jen telefon, hlas a pár minut klidu. To je všechno. Nejde o telefonní linku pro krizovou pomoc, ale o pravidelnou, plánovanou terapii s licencovaným psychologem nebo psychotherapeutem. V České republice to už několik let funguje jako oficiální možnost - a není to „náhrada“, ale jiný způsob, jak pracovat s problémy.

Někteří lidé si myslí, že bez videa se terapeut nedozví nic důležitého. To není pravda. Terapeuti, kteří pracují s telefonem, se naučili číst hlas. Jakým tónem se člověk dotkne slova? Kde se zastaví? Kde se zvýší hlas? Kde se začne dráždit? Všechno to je informace. Více než 70 % komunikace je nonverbální - ale ne vždy jde o pohyb ruky nebo výraz tváře. Někdy jde o tichý dech, který předchází slovu, nebo o dlouhé pauzy, které říkají víc než věta.

Kdo si telefonickou terapii vybírá?

Není to jen pro lidi, kteří nemají internet. Je to pro lidi, kteří chtějí být anonymní. Pro ty, kteří se cítí pohodlněji, když nejsou v expozici. Pro ty, kteří mají zrakové postižení. Pro ty, kteří jsou na lůžku kvůli nemoci. Pro starší lidi, kteří nevědí, jak spustit Zoom. Pro lidi z venkova, kde internet přerušuje každých pět minut.

Datová analýza z platformy Ženy.cz ukazuje, že 45 % uživatelů telefonické terapie je starší než 50 let. Třetina má pouze základní vzdělání. A každý pátý klient žije mimo velké město. Tyto skupiny často nemají možnost nebo chuť přizpůsobit se videohovorům. Pro ně je telefonická terapie jediný přístupný způsob, jak dostat psychologickou pomoc.

Naopak, lidé, kteří se snaží zvládnout poruchy úzkosti, depresi nebo PTSD, často vybírají video-terapii. Pro ně je vidět výraz tváře důležitý - ale to neznamená, že telefonická terapie pro ně nefunguje. Je to jiný přístup. Některé osoby se na telefonu otevřou lépe, protože nevidí, jak na ně terapeut reaguje. Nemají strach, že se „zblbnou“ nebo že budou „vypadat špatně“.

Je to stejně účinné jako video nebo osobní terapie?

Věda odpovídá: ano, ale s podmínkou.

Podle studií citovaných v Wired.cz a Psychologie.cz jsou výsledky telefonické terapie srovnatelné s osobní i video-terapií u běžných problémů - jako je úzkost, deprese, stres nebo problémy s přizpůsobením. Nejde o „levnější verzi“. Je to jiný nástroj. Když terapeut umí pracovat bez vizuálních signálů, výsledky jsou stejně dobré.

Ale tady je klíč: terapeut musí být vyškolený pro práci s hlasem. Ne každý psycholog, který dělá video-terapii, je dobrý i v telefonické formě. Víte, proč? Protože bez pohledu do očí musíte vědět, kde hledat. Musíte být schopni rozpoznat, kdy klient předstírá klid, kdy se drží, kdy se chystá plakat. To se naučíte nejen z knih, ale z praxe. Některé terapeuty říkají, že telefonická terapie je těžší - protože nemůžete „vidět“ emocionální výbuch, jen ho slyšet.

Podle bakalářské práce z Masarykovy univerzity (2021) je pro terapeuty náročnější odhadovat emocionální stav klienta pouze z hlasu. Ale to neznamená, že to není možné. Znamená to, že terapeut potřebuje více času, více zkušeností a více pozornosti. A to je právě to, co mnoho lidí nechce platit - nebo si neumí představit.

Cena a technické nároky

Telefonická terapie je levnější. Průměrně 850-950 Kč za hodinu, zatímco video-terapie stojí 950-1100 Kč. Proč? Protože nevyžaduje složitý software, kvalitní kameru, stabilní internet. Stačí telefon s funkčním spojením. Dokonce i na 2G nebo 3G síti to funguje. Většina lidí v ČR má mobil - a to je všechno, co potřebujete.

Není třeba mít počítač, tablet nebo kvalitní mikrofon. Jen telefon, klidné místo a chuť mluvit. To je velká výhoda pro lidi, kteří žijí v malých bytech, kde nemají soukromí, nebo pro ty, kteří nechtějí, aby je někdo slyšel. Můžete si zavřít koupelnu, sednout do auta, nebo jít do parku. Někteří lidé říkají, že telefonická terapie je pro ně jediný způsob, jak se „nechat slyšet“.

Na druhou stranu - pokud máte špatné spojení, hovor se přeruší. A to může narušit tok emocí. Proto je důležité mít předem dohodnutý plán: „Když se přerušíme, počkáme 30 sekund, pak zavoláme znovu. Pokud to nejde, napíšeme si zprávu.“ Toto je standardní praxe u všech dobře vedených praxí. Nejsou to jen „technické detaily“. Jsou to základy bezpečné terapie.

Co je největší nevýhoda?

Absence vizuálních signálů. Když klient chce říct „Nechci to říct“, ale nechce to říct, může to ukázat pohledem, pohybem ruky, tělesnou natažeností. Telefon nemůže to vidět. A to je problém u komplexních poruch - například u poruch příjmu potravy, sociální fóbie nebo trauma, kde tělesná reakce je klíčová.

Terapeuti z Psychosomatické kliniky v Praze upozorňují, že u těchto případů může telefonická terapie být méně efektivní. Ale to neznamená, že by měla být vyloučena. Znamená to, že se musí přizpůsobit. Některé terapeuty kombinují formy: první tři sezení telefonicky, pak přechod na video, když klient začne více otevírat. Jiní začínají s video, ale když klient začne mít strach z kamery, přepnou na telefon. Flexibilita je klíč.

Je to bezpečné?

Ano, pokud je to udělané správně. Asociace klinických psychologů ČR (2020) zdůrazňuje, že každá forma online terapie - včetně telefonické - musí splňovat zákony o ochraně osobních údajů. To znamená: žádné záznamy bez souhlasu, žádné používání běžných telefonních čísel, žádné používání WhatsAppu nebo SMS jako hlavního nástroje. Všechny terapeuty, kteří to dělají profesionálně, používají šifrované telekomunikační systémy - často ty, které vytvořily sami nebo je poskytují platformy jako Mojra.cz.

Na Mojra.cz stačí napsat do poznámky: „Chci konzultaci bez videa.“ A terapeut to přijme. Nejsou to „náhodné hovory“. Je to plánovaná, zaznamenaná a bezpečně vedená terapeutická relace. Klient má právo na soukromí - a to platí i pro telefon.

Když se rozhodnete zkusit telefonickou terapii

1. Zjistěte, zda je terapeut zkušený s touto formou. Ne každý psycholog ji nabízí. Zeptejte se přímo: „Děláte telefonické konzultace? Jaké máte zkušenosti?“

2. Připravte si klidné místo. Neznamená to, že musíte mít kancelář. Stačí, když nebudete rušeni. Koupelna, auto, park, čas, kdy je doma jen vy.

3. Řekněte, co potřebujete. Pokud se cítíte nejistě, řekněte to. „Bojím se, že vás nebudu moci přesně pochopit.“ „Nemám zkušenosti s hovory na téma.“ „Chci, abyste mi pomohli, i když nevidíte, jak jsem.“

4. Dejte tomu čas. První hovor může být nepřirozený. Nejste zvyklí mluvit jen hlasem. Ale po třech sezeních se to změní. Mnoho lidí říká, že až potom začali opravdu mluvit - protože nebyli vystaveni „výrazu tváře“.

Co dělat, když to nevyjde?

Není to selhání. Je to informace. Pokud se cítíte, že vás terapeut nechápe, nebo že hovory nevedou nikam - zkusit jiného. Nebo přepnout na video. Nebo na osobní terapii. Neexistuje „nejlepší“ forma. Existuje ta, která pro vás funguje.

Telefonická terapie není „druhá volba“. Je to vlastní cesta. Pro některé je jediná možnost. Pro jiné je nejlepší způsob, jak se sám sebou setkat - bez kamer, bez výrazů, bez toho, aby někdo viděl, jak se bojíte. A někdy je to přesně to, co potřebujete: být slyšen, ne viděn.

Telefonická terapie není způsob, jak „ušetřit“. Je to způsob, jak se dostat k pomoci, když jiné cesty nejsou možné. A někdy je právě ta nejjednodušší cesta ta, která vás zachrání.