Duševní zdraví na pracovišti už není volným bonusem, který může firma dát nebo nechat. Je to základní součást toho, jak se dnes vůbec vůbec vede podnikání. V Česku se to teprve začíná měnit, ale změna je nezvratná. Když polovina zaměstnanců říká, že jejich zaměstnavatel o jejich duševním zdraví vůbec nepřemýšlí, znamená to, že většina firem ještě nechápe, jak moc to stojí. A ne jen v lidském smyslu - v penězích, v produktivitě, v náboru.
Proč to vůbec má smysl?
Představte si to takhle: zaměstnanec, který každý den přichází do práce s pocitem, že ho nikdo nevidí, že jeho stres je normální, že když se zhroutí, nikdo mu nepomůže - tohle není jen špatná atmosféra. To je ekonomická ztráta. Podle odhadů společnosti Up se náklady na psychické problémy zaměstnanců v Česku pohybují kolem 40 miliard korun ročně. To je peníze, které firma ztrácí na absenci, chybách, nízké produktivitě a vysoké fluktuaci. A to všechno jen proto, že někdo nevěděl, jak říct: „Jsi v pořádku?“
Naopak, firmy, které investují do duševního zdraví, vidí výsledky. McKinsey zjistil, že ty, které mají komplexní programy, mají o 18 % nižší odchody zaměstnanců a o 23 % vyšší produktivitu. To není náhoda. To je systém. Když člověk ví, že jeho firma stojí za ním, ne jen za výkony, chce být tam. Chce pracovat. Chce být součástí.
Co konkrétně dělají dobré firmy?
Není to o tom, aby každý dostal masáž a meditační aplikaci. Je to o tom, aby se lidé cítili bezpečně. A to znamená konkrétní věci:
- Bezplatné psychologické poradenství - 4 až 6 sezení ročně je běžný standard u těch, kdo to dělají dobře. Ne nějaká dlouhodobá terapie, ale ta první pomoc, když něco začíná šílit.
- Flexibilní pracovní doba - když můžeš jít na lékaře v poledne, nebo doma pracovat, když máš závažný den, tohle není lenost. To je respekt.
- Workshopy na vyhoření a stres - ne jen „dnes budeme dělat dýchací cvičení“, ale skutečné nástroje, jak si řídit energii, jak rozpoznat, že to už moc je, a jak to změnit.
- Podpora rodičů - Diakonie Broumov například aktivně podporuje rodičovskou dovolenou. Ne jen to, že to můžeš mít, ale že to je v pořádku. Že to není „překážka“.
- Teambuildingy, které nejsou násilím - ne každý chce běhat po lese nebo hrát kdo je nejlepší. Některé firmy dělají třeba mikulášské besídky, nebo Den pro charitu - jediný den za rok, kdy můžeš jít na dobročinnost a dostaneš za to odpočinek. To není „výsmech“, to je příležitost.
Největší chyba? Když to všechno děláš, ale nikdo z managementu to nevidí. OSHA zjistil, že bez aktivity vedení je úspěšnost těchto programů jen 32 %. S podporou šéfů to stoupá na 78 %. To znamená: když šéf řekne: „Tady máme psychologa, zkus to,“ - lidé to zkusí. Když šéf nic neříká - lidé si to považují za „nepovinné“.
Co je v Česku jiné?
V západních zemích se o duševním zdraví mluví už od roku 2018. Tam je to standard. V Česku je to stále výjimka. A to i přes to, že 89 % zaměstnanců chce své duševní zdraví zlepšit. Problém není v tom, že lidé nevědí, co potřebují. Problém je v tom, že firmy nevědí, co dělat.
Jedna z věcí, která nás liší od západu, je absence „dnů duševního zdraví“. V Německu, Švýcarsku nebo ve Švédsku některé firmy dávají zaměstnancům den volna jen proto, aby si odpočinuli od psychického zatížení. V Česku to stále zní jako luxus. A přitom by to mohlo být přesně to, co potřebujeme - přestat považovat psychický odpočinek za „případný“.
Další rozdíl je v měření. V zahraničí používají nástroje jako WHO-5 Well-Being Index nebo Maslach Burnout Inventory - konkrétní dotazníky, které ukazují, jestli programy fungují. V Česku se většinou spoléháme na „asi to funguje“. To je jako měřit krevní tlak rukou. Možná to bude v pořádku, ale nevíš to.
Nová legislativa: Daňové výhody od roku 2025
Od ledna 2025 se mění pravidla. Firmy mohou čerpat daňové výhody na zdravotní benefity až do výše průměrné mzdy - tedy 42 500 Kč měsíčně. To není drobnost. To znamená, že pokud firma dá zaměstnanci psychologa za 10 000 Kč ročně, může si to odpočítat od daně. To je ekonomický impulz, který může změnit hru.
Nejde jen o to, že to bude levnější. Jde o to, že to bude vidět. Když firma začne psát ve svých reklamách: „Dáváme zaměstnancům psychologa a flexibilní pracovní dobu“, začne to být atraktivní. A to je klíč.
Proč to může být i pro zaměstnavatele nebezpečné?
Jsou lidé, kteří se ptají: „Má zaměstnavatel vůbec co dělat s duševním zdravím? Je to nejvýše soukromá záležitost.“ A mají pravdu - nemůžeš násilím donutit někoho, aby šel na psychologa. Nemůžeš ho vyslýchat. Nemůžeš mu říct, jak se má cítit.
Ale můžeš vytvořit prostředí, kde se to dá říct. Kde je bezpečné říct: „Dnes to nejde.“ Kde je normální říct: „Mám problém.“ Kde je v pořádku říct: „Potřebuju den volna.“
Největší chyba? Když firma udělá „program duševního zdraví“ jen proto, aby to měla na webu. Když to bude jen nápis na stránce, ale nikdo z managementu to nepodporuje. Když se zaměstnanci budou bát, že když řeknou pravdu, budou považováni za „slabé“.
Nejde o to, aby firma řešila všechny problémy zaměstnanců. Jde o to, aby jim dala nástroje, prostor a bezpečí. A to je úplně jiné.
Kdo to dělá dobře?
Už teď existují firmy, které to dělají. Diakonie Broumov, která má nejen psychologa, ale i den pro charitu. Některé IT firmy v Brně, které dávají zaměstnancům 1000 Kč měsíčně na aplikace jako Headspace nebo Calm. A společnosti, které se rozhodly, že se na začátku každého měsíce všichni zastaví na 15 minut a prostě se zeptají: „Jak to máš?“
Podle průkumu Neziskovky.cz má jen 28 % firem s více než 50 zaměstnanci formální program duševního zdraví. U těch s více než 250 zaměstnanci je to 47 %. To znamená: větší firmy to vidí. A menší? Ještě ne.
Ale změna přijde. Protože dnes 68 % kandidátů považuje péči o duševní zdraví za důležitý faktor při volbě zaměstnavatele. Když budeš mít dvě nabídky - jedna od firmy, která dává psychologa, a jedna od firmy, která ne - co si vybereš?
Kam směřujeme?
Společenská odpovědnost firem už není jen o sběru plastů nebo darování peněz na školy. Je to o tom, jak se chováš ke svým lidem. A duševní zdraví je jedním z největších výzv, které dnes podnikání čelí.
Firmy, které to budou dělat dobře, nejen získají lepší zaměstnance. Získají věrné zaměstnance. Zaměstnance, kteří neodcházejí. Kteří přinášejí nové nápady. Kteří se nebojí mluvit. Kteří věří, že firma je na jejich straně.
A to je to, co dnes stojí za peníze. Ne zařízení. Ne marketing. Ale lidé, kteří věří.
Programy duševního zdraví nejsou „bonus“. Jsou to základy budoucího podnikání. A v Česku je teprve začínáme.
Může zaměstnavatel vůbec něco dělat pro duševní zdraví zaměstnanců?
Ano, ale ne tak, jak si mnozí představují. Zaměstnavatel nemůže řešit psychické problémy zaměstnance jako terapeut. Ale může vytvořit prostředí, kde je bezpečné mluvit o stresu, kde se nekárá za to, že někdo potřebuje odpočinek, a kde se poskytuje přístup k profesionální podpoře. To není zásah do soukromí - to je zodpovědnost za pracovní kulturu.
Jsou programy duševního zdraví jen pro velké firmy?
Ne. I malé firmy mohou začít malými kroky. Bezplatné 2-4 sezení s psychologem, flexibilní pracovní doba, nebo jen pravidelné, otevřené rozhovory s týmem - to všechno stojí málo, ale má velký dopad. Většina programů nemusí být nákladná. Musí být pravdivá.
Co dělat, když zaměstnanci nechcete využívat psychologické služby?
Nepřinutujte. Ale vytvořte podmínky, kdy to bude přirozené. Když šéf otevřeně řekne: „Já jsem taky šel na psychologa,“ nebo když se na týmové schůzce řekne: „Kdo má dnes závažný den?“, lidé začnou mluvit. Důležité je být konzistentní a trpělivý. Změna kultury trvá čas.
Proč nejsou v Česku „dny duševního zdraví“ jako v zahraničí?
V Česku stále převažuje myšlenka, že práce je především o přítomnosti. Přemýšlení o odpočinku jako o „potřebě“ je relativně nové. V západních zemích se už před lety došlo k závěru: když člověk je vyhořelý, nepracuje dobře. A to neznamená, že musí být na pracovišti 8 hodin. V Česku se to teprve začíná přijímat - ale změna přijde.
Jak si může firma ověřit, jestli její program funguje?
Nejlepší způsob je začít s jednoduchým dotazníkem. Například WHO-5 Well-Being Index - pět otázek, které měří náladu, energii a pocit významu. Stačí ho posílat každých 6 měsíců. Pokud se hodnoty zlepšují, program funguje. Pokud ne, je čas přemýšlet, co je špatně. Nezáleží na tom, jestli je to „přesné“ - záleží na tom, jestli to ukazuje směr.
