Smíšená úzkostně-depresivní porucha: Co dělat, když se potká úzkost a deprese

Stojíte před zrcadlem a nevíte, jestli jste unavení, nebo zdepressivní. Máte pocit, že vás něco tláčí na hrudník, ale zároveň se neustále ptáte: Co se stane, když to zase začne? Spíte příliš nebo vůbec ne. Necháte jídlo na talíři, ale nemůžete přestat přemýšlet o tom, jak jste všichni zklamání. Tělo je napjaté, hlava bolí, a přesto se cítíte jako nějaký prázdný obal. To není jen „zlé dny“. To je smíšená úzkostně-depresivní porucha - a není to váš problém, že jste slabí. Je to fyzická a duševní reakce na dlouhodobý stres, který se zhroutil do jednoho stavu, kde úzkost a deprese nejdou oddělit.

Co vlastně smíšená úzkostně-depresivní porucha je?

Nejde o to, že máte úzkostnou poruchu a zároveň deprese. Nejde o to, že se vám střídají dny. Je to něco jiného. Smíšená úzkostně-depresivní porucha (SUDP) je stav, kdy se úzkostné a depresivní příznaky téměř stejně silně projevují - a žádný z nich nepřevažuje natolik, aby splňoval kritéria samostatné diagnózy. Podle ICD-10, který používá WHO, je to jasně definovaný stav, ale stále příliš často přehlížený. V Česku trpí tímto stavem 5 až 9 % lidí. To je každý jedenáctý člověk, který se na ulici potkáte. A většina z nich si to neuvědomuje. Myslí si, že „jen prožívá těžkou fázi“.

Příznaky nejsou jen „špatný náladový den“. Jsou konkrétní a fyzické. 92 % lidí s SUDP cítí beznaděj a apatie. 89 % má neustálý strach - ne z nějaké konkrétní věci, ale z budoucnosti obecně. 83 % se nemůže soustředit, i když se snaží. Tělo reaguje: 72 % má svalové napětí, 65 % bolesti hlavy, 58 % problémy s trávením. Někteří ztrácejí chuť k jídlu, jiní přejídají. Sex už nezajímá. Spánek je buď nemožný, nebo příliš hluboký - jako kdybyste chtěli utéct.

Nejhorší je ten pocit, že jste „nějaký záhadný problém“. Vážíte se, že to nemáte „jako ostatní“. Ale to je právě to, co SUDP dělá: vytváří pocit, že jste něco špatně, když ve skutečnosti jste jen přežili příliš dlouho.

Proč se to stává - a proč to nezmizí samo?

Nejde o to, že jste „příliš citliví“. Nejde o to, že jste „neumíte zvládat stres“. Jde o to, že váš mozek a tělo byly dlouho v režimu „přežít“. Když se opakovaně vystavujete stresu - třeba pracovnímu tlaku, rodinným konfliktům, finančním starostem - váš organismus vydává stále více hormonů, jako je kortizol. Tyto hormony vás drží v připravenosti. Váš srdce bije rychleji, svaly jsou napjaté, mozek je v režimu „hledání hrozby“.

Pak nastane bod, kdy už nemáte energii. Nejen fyzickou - ale i mentální. A právě v tom okamžiku začne deprese. Ne proto, že jste „selhali“. Protože váš mozek prostě neví, jak dál. Výsledek? Úzkost, která vás držela v pohybu, se promění v beznaděj. A deprese, která vás chce zastavit, se spojí s úzkostí, která vás chce pohánět. Vznikne ten smíšený stav - a už se z něj nevyhrabejte sami.

Největší chyba? Čekat, že to projde. Podle studií 78 % lidí s nediagnostikovanou SUDP během pěti let vyvine komplikovanější formu duševního onemocnění. Ne proto, že se „zhoršují“. Protože se jejich mozek přizpůsobuje tomu, že je stále v režimu „přežít“.

Co funguje - a co ne?

Nejúčinnější léčba SUDP je kombinace psychoterapie a léků. Ne jedno nebo druhé - ale obě.

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je zlatý standard. Nejde o to, že vás terapeut „přesvědčí“, že jste „v pořádku“. Jde o to, že vás naučí rozpoznat ty myšlenky, které vás drží v pasti. Například: „Když se nezabavím, jsem líný.“ Nebo: „Když se nebudu cítit dobře, nikdo mě nezvládne.“ KBT vás učí, jak tyto myšlenky přeformulovat - a jak se naučit reagovat jinak, než jen přemýšlet a cítit se špatně. Studie ukazují, že KBT pomáhá 62-68 % lidí s SUDP. A to bez léků.

Pokud se rozhodnete pro léky, první volbou jsou SSRI - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Sertralin, escitalopram. Tyto léky nejsou „pilulky šťastného člověka“. Jsou to pomůcky, které pomáhají vašemu mozku znovu najít rovnováhu. U 55-62 % lidí vedou k významnému zlepšení nebo úplné remisi. Ale ne všichni je snesou. 35 % lidí má sexuální dysfunkci, 28 % nevolnost, 22 % zhoršení spánku. To neznamená, že léky nejsou dobré. Znamená to, že je třeba najít ten správný. A to trvá čas.

Co ne funguje? Benzodiazepiny - jako alprazolam nebo diazepam. Jsou rychlé, ale vytvářejí závislost. WHO je od roku 1992 považuje za nevhodné pro dlouhodobou léčbu SUDP. Tricyklická antidepresiva? Jsou méně účinná - jen 32-38 % pacientů z nich má výhodu. A nejsou doporučována jako první volba.

Nejúčinnější je kombinace: KBT + SSRI. Podle uživatelských zkušeností 65 % lidí považuje tuto kombinaci za nejlepší. Někteří lidé se rozhodnou jen pro KBT - a mají skvělé výsledky. Ale pokud se rozhodnete jen pro léky, bez terapie, výsledky jsou často slabé. Uživatel „Aneta_27“ z Psychologie.cz říká: „Po šesti měsících SSRI jsem měla jen 20 % zlepšení. Když jsem přidala KBT, za čtyři měsíce jsem měla 75 % zlepšení.“

Co vás čeká na cestě k léčbě - a jak to zvládnout

První věc: nečeká vás rychlá změna. KBT trvá průměrně 16-20 sezení. To je 4-5 měsíců. SSRI začínají působit až po 4-6 týdnech. Mnoho lidí přestane brát léky, protože „nic nečeká“ - a pak se cítí hůř. To je normální. To není selhání. To je proces.

Veřejná zdravotní péče v Česku má problém s dostupností. Na 100 000 obyvatel připadá jen 1,2 kvalifikovaných psychologů specializujících se na SUDP. Čekací doba na první schůzku je 3-4 měsíce. Náklady na KBT se pohybují mezi 800 a 1 500 Kč za sezení. Pojišťovny hradí 600 Kč za sezení - a jen do 12 sezení ročně. To znamená, že pokud potřebujete 20 sezení, budete platit z vlastní kapsy. Ale to neznamená, že je všechno ztraceno. Existují i nízkonákladové programy, některé neziskovky nabízejí terapii za 300-500 Kč. A některé pojišťovny začínají rozšiřovat pokrytí.

Největší překážky? Nedostatek motivace - 42 % lidí nechce jít na terapii, protože se cítí „příliš unavení“. Potíže s rozpoznáním vlastních negativních myšlenek - 38 %. A nesoulad mezi očekáváním a realitou - 31 %. Lidé čekají, že po první schůzce se cítí dobře. Ale první sezení je často těžké. Je to jako začít běhat - vás to bolí, ale to je jen začátek.

Co se děje v Česku - a co se změní v příštích letech

Česká republika má vyšší prevalence SUDP než průměr EU - 7,3 % proti 5,7 %. Někteří odborníci to připisují kulturnímu tlaku - „musíš být silný“, „nevykazuj slabosti“. Ale zároveň se mění. V letech 2018-2022 se počet diagnostikovaných případů zvýšil o 18 %. Lidé začínají mluvit. A věda se posouvá.

Na 1. lékařské fakultě UK v Praze probíhá projekt „AnxDepCare“. Testují kombinaci virtuální reality s KBT. U 45 pacientů zlepšila příznaky o 78 %. To je více než klasická KBT. V Olomouci pracují na genetickém testování - chtějí zjistit, který antidepresivum bude pro vás fungovat. Pokud se to podaří, úspěšnost léčby může stoupat z 55 % na 80 %.

A v roce 2025 by měla být SUDP zařazena jako samostatná diagnóza v ICD-11. To znamená, že lékaři budou mít jasnější pokyny, pojišťovny budou hradit léčbu lépe - a lidé budou mít větší šanci, že jim někdo řekne: „To, co prožíváš, je skutečná diagnóza. A je léčitelná.“

Co můžete udělat dnes

Nemusíte čekat na terapeutickou schůzku. Můžete začít dnes.

• Dechová cvičení: 5 minut denně - vdech 4 sekundy, zadržení 4 sekundy, výdech 6 sekund. Opakujte. To přeruší cyklus úzkosti.
• Pravidelný spánek: Spánek není luxus. Je to základní lék. Snažte se lehnout a vstát ve stejnou dobu - i o víkendu.
• První krok k terapii: Napište si jméno jednoho psychologa. Zavolejte. Řekněte: „Mám podezření na smíšenou úzkostně-depresivní poruchu. Potřebuji poradit.“ Nečekáte na „dostatečně špatný“ stav. Stačí, že to trvá déle než dva týdny.
• Nepřestávejte s léky jen proto, že se cítíte „trochu lépe“: Přerušení léčby bez dohledu může způsobit reakci odstavení - silné úzkostné příznaky, závratě, nevolnost. To není „návrat k původnímu stavu“. Je to fyzická reakce vašeho mozku.

Nejde o to, aby jste se cítili „normální“. Jde o to, abyste se naučili žít s tím, co je. A to je možné. Více než 60 % lidí, kteří začnou léčbu, se vrací k životu, který jim dává smysl. Ne k tomu, jaký byl předtím. Ale k tomu, který je skutečný - a který je už nezničený.