Vděčnost není jen hezké slovo, které říkáte, když vám někdo udělá dobrou věc. Je to aktivní návyk, který mění, jak váš mozek vnímá svět. A když se ten pohled změní, změní se i vaše duševní pohoda. Nejde o to, že by se vaše životní situace okamžitě zlepšila. Jde o to, že se začnete dívat na to, co už máte, a ne na to, co vám chybí.
Co se děje v mozku, když jste vděční?
Když si napíšete tři věci, za které jste vděční, vaše mozek se nejenom uvolní - aktivuje se. Vědci z University of California a University of Miami zjistili, že pravidelná praxe vděčnosti zvyšuje produkci serotoninu a dopaminu. To jsou chemikálie, které odpovídají za pocit klidu a potěšení. Nejde o krátkodobý efekt. Když to děláte denně po měsíc, mozek si vytváří nové spojení - místo aby se soustředil na problémy, začne hledat dobré věci.
Stresová reakce těla - ta, která vás připravuje na útěk nebo boj - se uklidňuje. Vděčnost aktivuje parasympatický nervový systém, který vás převádí z režimu „přežít“ do režimu „žít“. To znamená, že se lépe spíte, méně se napínáte a méně vás trápí úzkost. Není to magie. Je to biologie.
Vděčnost není pasivní - je to volba
Mnoho lidí si myslí, že vděčnost je něco, co se stane, když máte všechno, co chcete. Ale to je přesně opak pravdy. Vděčnost není důsledkem štěstí - je její základem. Jak říká benediktinský mnich David Steindl-Rast: „Vděčnost je vnitřní gesto dávání smyslu našemu životu tím, že dostáváme život jako dar.“
Není to o tom, že se musíte smát, když vám zlomí nohu. Je to o tom, že si všimnete, že máte někoho, kdo vás podpoří. Nebo že máte teplý kafe, když je venku mráz. Nebo že jste včera přežili den, který vás vyčerpal. Vděčnost je výběr - a každý den máte možnost ho znovu udělat. Když to děláte, přestáváte být obětí okolností a začínáte být tvůrcem svého vnitřního světa.
Deník vděčnosti - nejjednodušší způsob začít
Nejvíce vědecky ověřená metoda je deník vděčnosti. Nejde o to, že byste měli psát stránky. Stačí pět věcí týdně - nebo dokonce tři denně. Každou večer si vezmete papír nebo poznámku ve telefonu a napíšete:
- Co se dnes stalo, za co jste vděční?
- Proč to pro vás mělo význam?
Například:
- „Dnes jsem vděčný, že jsem se probudil bez bolesti hlavy. Včera jsem se vůbec nemohl naložit, a dnes jsem mohl jít na procházku.“
- „Vděčný jsem za to, že můj kolega řekl, že se mi líbí návrh. Už jsem si nevzpomínal, kdy jsem naposledy slyšel pravou pochvalu.“
- „Vděčný jsem za to, že jsem měl čas si dát kafe bez telefonu. Připadalo mi to jako malé zázrak.“
Nezáleží na velikosti věci. Záleží na tom, jestli jste si ji všimli. Když to děláte tři týdny, začnete si všímat věcí, které jste dříve přehlíželi. A to je první krok k trvalé změně.
Navštívit někoho, koho jste nikdy nepoděkovali
Tato metoda je náročnější, ale může být přelomová. Vědci ji zkoušeli na tisících lidí a výsledky byly překvapivé. Najděte někoho, kdo vám dříve udělal něco důležitého - a vy jste mu za to nikdy neřekli děkuji. Může to být učitel, strýc, bývalý přítel, dokonce někdo, kdo vás v dětství podpořil.
Napište mu dopis - asi 300 slov. Neříkejte jen „díky“. Vysvětlete, co přesně udělal, jak to ovlivnilo váš život a jak se to na vás projevilo. Pak mu zavolejte. Řekněte: „Mám pro tebe něco, co bych ti chtěl přečíst. Mohu přijít?“ A když přijedete, přečtete mu to nahlas.
Nikdo z těch, kdo to udělali, si to nevzpomínal jako „příjemné“. Všichni říkali: „Změnilo to můj život.“
Proč? Protože nejen že vy vyjádříte vděčnost - vy si připomenete, že jste byli důležitý. A to je silnější než cokoli, co můžete v psychologii vymyslet.
Proč to nefunguje někdy?
Ne každý den je lehký. Někdy je život těžký. A když se snažíte psát deník vděčnosti a nejde vám to, není to známka, že to děláte špatně. Je to známka, že jste lidský.
Nejde o to, že musíte být vděčný za bolest, ztrátu nebo neúspěch. Jde o to, že si najdete něco, co je stále v pořádku. Možná je to vaše noha, která vás ještě nese. Možná je to ten kousek chleba, který jste si dnes uvařili. Možná je to ten, kdo vám dnes poslal text: „Jsi v pořádku?“
Praxe vděčnosti není o tom, aby jste se něčeho zbavili. Je to o tom, aby jste si uvědomili, že i v nejtemnějších chvílích je něco, co vás drží. A to něco je dostatečné.
Co se stane, když to děláte dlouho?
Když to děláte šest měsíců, začnete vnímat svět jinak. Neříkáte už: „Proč to právě mně?“ Začnete říkat: „A přesto to ještě funguje.“
Nejste šťastnější, protože máte více peněz. Nejste šťastnější, protože máte lepší práci. Jste šťastnější, protože jste přestali hledat štěstí venku. Začali jste ho najít uvnitř - v každém malém okamžiku, který jste si dříve nevšimli.
Výzkumy ukazují, že lidé, kteří pravidelně cvičí vděčnost, mají nižší úroveň depresí, lepší vztahy, lepší spánek a vyšší odolnost vůči stresu. Nejsou to lidé, kteří žijí bez problémů. Jsou to lidé, kteří se naučili, že problémy nejsou celým příběhem.
Nejde o to, aby byl život dokonalý. Jde o to, abyste ho viděli.
Vděčnost není náhrada za terapii. Není to panaceum. Ale je to jedna z nejjednodušších věcí, které můžete dělat každý den, a která má největší dopad na vaše duševní zdraví. Nemusíte nic kupovat. Nemusíte nic měnit. Jen si každý den všimnete jedné věci, která je v pořádku. A pak si řeknete: „To je důvod, proč jsem tady.“
Nejste větší, když máte víc. Jste větší, když víte, co máte.
Je vděčnost jen pro šťastné lidi?
Ne. Vděčnost je pro ty, kteří se snaží být přítomní - i když jim není dobře. Lidé, kteří procházejí těžkými dobami, často nejvíc potřebují vděčnost, protože jí potřebují k tomu, aby si neztratili pohled na to, že život stále stojí za to. Vděčnost není o ignorování bolesti. Je to o tom, aby jste nezapomněli, že i v bolesti může být něco, co vás drží - třeba kousek tepla, ticho, nebo někdo, kdo vás poslouchá.
Může vděčnost nahradit léky na depresi?
Ne. Vděčnost není lék. Ale může být významnou součástí léčby. Studie ukazují, že lidé, kteří kombinují praxi vděčnosti s terapií nebo léky, mají lepší výsledky než ti, kteří používají jen jednu metodu. Vděčnost neodstraňuje příčinu depresivního stavu, ale pomáhá obnovit pocit, že život má smysl - a to je klíčové pro obnovu.
Proč se mi to nechce dělat, když jsem unavený?
Protože když jste unavení, váš mozek je v režimu přežití. Hledá hrozby, ne krásu. To je normální. Nezkoušejte to dělat dokonale. Stačí, když si jednou za dva dny napíšete jednu věc. Nebo si jen v klidu pomyslíte na něco, za co jste vděční. Nejde o množství. Jde o to, že si to připomenete. A to je už krok.
Je vděčnost jen pro západní kulturu?
Ne. Vděčnost je lidská vlastnost, která existuje ve všech kulturách. V českém prostředí se o ní málo mluví, ale to neznamená, že neexistuje. Když si vzpomenete na babičku, která vám dala kousek chleba s máslem, když jste byli hladní, nebo na kamaráda, který vás vyzval na kávu, když jste se cítili ztracení - to je vděčnost. Nezáleží na tom, jak se tomu říká. Záleží na tom, že jste to cítili.
Kdy uvidím výsledky?
Někteří lidé cítí změnu už za dva týdny - méně úzkosti, lepší spánek. Pro jiné to trvá měsíc nebo dva. Nejde o rychlost. Jde o pravidelnost. Když to děláte každý den, i když jen pět vteřin, váš mozek se pomalu přestaví. A pak jednoho dne si všimnete, že jste se přestali snažit být šťastní. Začali jste být přítomní. A to je větší změna, než si myslíte.
