Psychoterapie není něco, co dělají jen „blázni“ nebo lidé, kteří si neumí pomoci sami. To je jeden z nejškodlivějších mýtů, které přetrvávají i v roce 2026. A přestože v Česku postupně klesá stigma kolem duševního zdraví, stále se lidé stydí říct, že chodí k terapeutovi. Někdo ztiší hlas, když o tom zmíní kolegyni. Někdo si vybírá terapeuta jen proto, aby ho nikdo nezjistil. A přitom psychoterapie není záchranný kruh pro krizi - je to nástroj, který každý může využít, ať už potřebuje překonat ztrátu, zlepšit vztahy, poznat sebe nebo prostě jen lépe spát.
Mýtus: Psychoterapie je jen pro ty, co mají vážné problémy
Nejčastější představa je, že k terapeutovi chodíte až tehdy, když už „nevíte kudy kam“. Ale to je jako říct, že k lékaři chodíte jen, když máte infarkt. Ve skutečnosti mnoho lidí vyhledává psychoterapii ještě předtím, než se jejich problémy zhorší. Chodí, aby se naučili lépe komunikovat s partnerem, aby zvládli stres na práci, nebo aby přestali cítit, že „vždycky něco chybí“. Podle výzkumu zveřejněného na SkolaPsychologie.cz v březnu 2024 se 75 % klientů cítí lépe po šesti měsících terapie. A polovina z nich začne cítit změnu už po osmi sezeních. To znamená, že psychoterapie není poslední možnost - je to první krok k lepšímu životu.
Mýtus: Terapeut tuší, co si myslím - vidí mi do hlavy
Ve filmech je terapeut nějaký magik, který sedí v tichosti, zavře oči a řekne: „Ty jsi v podstatě v šoku z toho, že tě matka opustila, když jsi byl šest let.“ Ve skutečnosti terapeut nečte myšlenky. Nevidí do vaší hlavy. Neví, jaký jste člověk, dokud si to neřeknete vy. Terapeut používá empatii, pozorování a odborné metody - ne telepatii. Tiché okamžiky v sezení neznamenají, že se „něco děje“. Znamenají, že máte prostor. Prostor na to, abyste si přiznali, co opravdu cítíte. Když terapeut řekne „hm“, není to znamení, že „to ví“. Je to znamení, že vás slyší. A to je mocnější, než si většina lidí dokáže představit.
Mýtus: V terapii ležím na pohovce a terapeut jen dělá
Tento obraz pochází z konce 19. století - z Freuda. Dnes už to tak nevypadá. Většina terapeutů sedí naproti vám na židli. Někdy se dívají do očí, někdy se podívají na papír, když si zapisují. Někdy se usmějí. Někdy se mlčí. Ale nikdy ne „jen dělají“. Terapie je aktivní proces. Vy se musíte zapojit. Musíte mluvit, přiznávat se, zkoušet nové pohledy. Terapeut vás nevede, ale doprovází. Jako průvodce, který vás nechá jít svou cestou, ale má mapu a ví, kde jsou pasti. Moderní terapie je o mnoho pestřejší než jakou ukazují filmy. Je to práce s myšlenkami, tělem, emocemi a vztahy - ne jen o minulosti.
Mýtus: Terapie mi vůbec nepomůže
Tento mýtus je nejvíce zničující, protože ho lidé často vytvářejí sami. Někdo chodil k terapeutovi dříve, nic se nezměnilo, a teď si říká: „Tohle je jen utrácení peněz.“ Ale terapie není jako lék, který dáte a hned to začne působit. Je to jako cvičení. Když jste poprvé šli na běhání, nebyli jste hned olympijský vítěz. Stejně tak terapie vyžaduje čas, trpělivost a zapojení. Výsledek závisí na tom, kolik energie vložíte. Pokud jste přišli jen proto, že vás vyzvali rodiče, nebo pokud se necháte vést jen tak, bez vlastního zájmu - pravděpodobně to nepůjde. Ale pokud se rozhodnete, že chcete změnu, a budete se snažit i mimo sezení - pak je šance na zlepšení vysoká. Výzkumy ukazují, že 75 % lidí cítí zlepšení. To není zázrak. Je to výsledek práce.
Mýtus: Když mě terapeut přitahuje, je to špatně
Je to běžnější, než si většina lidí myslí. Když se někdo cítí bezpodmínečně přijatý, slyšený, pochopený - přirozeně se k tomu člověku přitahuje. To není „nemoc“, to není „překročení hranic“. To je lidská reakce. Terapeut není váš přítel, ale je profesionálně připravený na to, že se takové pocity mohou objevit. A to je právě důvod, proč je důležité to otevřeně říct. Když řeknete: „Mám pocit, že vás mám rád/a, a nevím, jestli je to normální“ - neznamená to, že jste „zvláštní“. Znamená to, že jste připravený na hlubší práci. Terapeuti to vědí. A nebudou vás odsuzovat. Budou vás vytáhnout z toho do vědomí, že tento pocit může být klíčem k pochopení vašich vztahů - nejen s nimi, ale se všemi ostatními.
Mýtus: Psychoterapeut je jen posluchač - nic nedělá
Je to jedna z nejčastějších chyb. Lidé si myslí, že terapeut jen poslouchá a říká „a co cítíš?“. Ale to je jen začátek. Terapeut vás nechá promluvit, ale pak vás vede k tomu, abyste viděli vzory. „Vždycky se vztahy končí tím, že tě opustí.“ „Nikdy nejsem dost dobrý.“ „Když někdo řekne, že je naštvaný, já se hned viny.“ Tyto vzory se opakují. Terapeut je ten, kdo vám ukáže, kde se objevují. A pak vám pomůže najít nové způsoby, jak na ně reagovat. Někdy vás vyzve, abyste si napsali dopis, který nikdy neodešlete. Někdy vás vede k cvičení, které se týká vašeho těla. Někdy vás požádá, abyste si zkusili říct něco, co jste nikdy neřekli. To není pasivní poslouchání. To je aktivní změna.
Co dělat, když terapeut nepasuje?
Není žádný „nejlepší“ terapeut. Je jen ten, který vám sedne. Někdo potřebuje terapeuta, který je klidný a tiše vede. Někdo potřebuje někoho, kdo je přímý a říká: „Tohle si necháš dělat už moc dlouho.“ Někdo potřebuje někoho, kdo má podobný životní příběh. A to je v pořádku. Pokud se cítíte, že vám terapeut nevěří, nebo vás soudí, nebo vás nechává sám v těžkém momentu - můžete změnit terapeuta. Není to selhání. Je to zodpovědnost. Když jste si vybrali terapeuta, který vám nepasuje, nejste vy špatný. Terapeut není něco, co si musíte „vydržet“. Je to nástroj. A jako každý nástroj - musí vám služit.
Je psychoterapie v Česku dostupná?
Ne. A ano. Některé terapie pokrývá zdravotní pojištění, ale často jen omezený počet sezení. Mnoho lidí si terapii platí z vlastní kapsy. Cena se pohybuje od 500 do 1 500 korun za sezení. Existují i levnější možnosti - například terapie na univerzitách, kde se provádí pod dohledem zkušených terapeutů. Nebo online terapie, která se stává stále běžnější. Ale hlavní překážka není cena. Je to strach. Strach, že to budou vědět. Strach, že to nezvládnete. Strach, že to nebude fungovat. A právě tyto strachy jsou to, co terapie pomáhá překonat.
Co se mění? Destigmatizace je reálná
Je to fakt. V roce 2026 už není takový stres, jaký byl před deseti lety. Lidé o psychoterapii mluví otevřeně. Podcasty o duševním zdraví mají miliony posluchačů. Kurzy o „mýtech a skutečnostech o psychoterapii“ se prodávají jako horké koláče. A v parlamentu se připravuje zákon, který by psychoterapii lépe uznal a reguloval. Mladí lidé už nevnímají psychoterapii jako znamení slabosti. Vidí ji jako nástroj - stejně jako fitness nebo jízda na kole. To není zázrak. Je to práce. Práce odborníků, medií, lidí, kteří se odvážili říct: „Jdu k terapeutovi, a co?“
Psychoterapie není o tom, aby vás „vyhodnotili“. Je o tom, abyste se mohli setkat se sebou samotným. Bez soudů. Bez obav. Bez potřeby vypadat silným. A to je největší dar, který si můžete dát.
