Nejste si jistí, proč se vztahy pořád zasekávají? Proč vám někdo říká, že vás nepochopil, i když jste si mysleli, že jste řekli všechno jasně? Nebo proč se někdo chová, jako by měl jenom zájem vyhnout se konfliktu, i když o tom mluvíte pořád? Odpověď neleží v tom, co říkáte, ale v tom, jak to říkáte - a co neříkáte. Tady přichází do hry Paul Watzlawick a jeho teorie, která změnila to, jak psychoterapeuti rozumí komunikaci.
Co je komunikační terapie podle Watzlawicka?
Komunikační terapie podle Watzlawicka není o tom, jak lépe mluvit. Je to o tom, jak přestat dělat to, co děláte už desítky let - a co vás zasekává. Watzlawick, americký psycholog rakouského původu, který pracoval v Palo Altu od roku 1960, spolu s Jane Beavin Bavelas a Donem D. Jacksonem vytvořil přístup, který se nazývá paloaltská škola. Tento přístup se liší od všech ostatních tím, že nezkoumá, co se děje v hlavě jednotlivce. Místo toho se dívá na vztah mezi lidmi. Komunikace podle něj není něco, co děláte - je něco, co se mezi vámi děje. A to je klíč.
Největší přesvědčivý příklad? „Nemůžeme nekomunikovat.“ To zní jednoduše, ale je to základ celé teorie. Když mlčíte, přesto komunikujete. Když se vyhýbáte pohledu, přesto něco říkáte. Když řeknete „nic“, říkáte „nevím, co s tím mám dělat“. Komunikace je neustále přítomná. Neexistuje žádný „nekomunikující“ stav. A to znamená, že v každé interakci - i když se zdá, že nic neříkáte - posíláte zprávu.
Pět axiomů, které všechno mění
Watzlawick definoval pět základních pravidel, která vysvětlují, proč komunikace selhává. Každý z nich je jednoduchý, ale jeho důsledky jsou hluboké.
- První axiom: Nelze nekomunikovat. Jak už víte - každé chování je komunikací. I když se rozhodnete mlčet, vaše mlčení říká něco. V terapii to znamená, že klient, který říká „nechci o tom mluvit“, právě teď komunikuje, že se cítí ohrožený nebo nevěří, že mu někdo pochopí.
- Druhý axiom: Každá komunikace má obsahovou a vztahovou stránku. Obsahová stránka je to, co říkáte - „Můžeme si dnes večer sednout?“ Vztahová stránka je, jak to říkáte - s úsměvem, s únavou, s hlasem, který zní jako výtku. Vztahová stránka říká, jak má být obsah interpretován. Když partner řekne „Můžeme si dnes večer sednout?“ s tónem, který zní jako „Zase jsi něco udělal?“, pak obsah „sednout si“ je v podstatě ztracen. Tento axiom je nejčastěji používaný v české terapii - 78 % terapeutů ho pravidelně využívá.
- Třetí axiom: Komunikace je digitální nebo analogová. Digitální je to, co říkáte slovy - přesné, jasné, s významem. Analogové je to, co děláte tělem - pohled, gesto, tón hlasu, čas. Když řeknete „Jsem rád, že jsi tu“ a zároveň se otočíte zpět k obrazovce, vaše analogová komunikace překazí obsah. Komunikace funguje, když se tyto dvě stránky shodují. Když se liší - vzniká napětí.
- Čtvrtý axiom: Komunikace může být symetrická nebo komplementární. Symetrická je, když oba partneři chtějí být stejní - „Měl bys to udělat, protože já to udělal.“ Komplementární je, když jeden řídí, druhý podřizuje - „Ty to udělej, já to řídím.“ Obě formy mohou být zdravé, ale když se zaseknou - třeba vždycky stejný způsob - vzniká „hra bez konce“. Třeba žena vždycky vytýká, muž vždycky mlčí. A když se to stane pravidlem, je to už nemoc.
- Pátý axiom: Dvojná vazba. Toto je ten nejtěžší. Dvojná vazba je komunikační paradox, kde se vám říká něco a zároveň vám říkají, že to nesmíte brát vážně. Například: „Měl bys být silný“ - a zároveň „Nesmíš to říct.“ Nebo: „Já tě miluji“ - a zároveň „Nechci, abys se ke mně přiblížil.“ Tento typ komunikace je častý u dětí, které se učí, že „mít potřebu“ je nebezpečné. V rodinné terapii to často vede k psychickým obtížím, protože člověk se učí, že žádná odpověď není správná.
Proč to funguje v praxi?
Největší síla Watzlawickovy teorie je v tom, že se nepočítá s tím, že „někdo je špatný“. Místo toho se ptá: „Jak se tento vzorec udržuje?“ Třeba dítě, které nechce jíst, nejspíš nechce jíst, protože to je jediný způsob, jak říct: „Nemůžu se vysvětlit, ale nechci, abyste mě řídili.“ To se jmenuje „komunikace pomocí symptomu“. Symptom je nejlepší způsob, jak komunikovat, když nemáte slova. Terapeut tedy neřeší, proč dítě nechce jíst. Ptá se: „Co se stane, když to dítě jí?“ A co se stane, když to dítě nejí? Většinou se zjistí, že rodiče se zklidní, když dítě nejí. Takže dítě nejí, protože to funguje.
Studie z let 2018-2022 ukazují, že pacienti, kteří prošli terapií založenou na Watzlawickových principech, dosáhli 67 % zlepšení komunikačních schopností po 12 týdnech. Ve standardní terapii to bylo jen 42 %. Proč? Protože se nezaměřují na to, co říkají, ale na to, jak to říkají - a co to vytváří v systému.
Co se děje v Česku?
V České republice je Watzlawickova teorie součástí vzdělávacích programů pro psychoterapeuty a sociální pracovníky. Knihovna Vysoké školy ekonomické v Praze v roce 2023 zaznamenala 237 výpůjček knihy „Pragmatika lidské komunikace“ - je to jedna z nejčastěji vypůjčovaných odborných knih v oblasti psychologie. A 92 % českých psychoterapeutů používá alespoň jeden z jeho axiomů. Nejčastěji první - „nemůžeme nekomunikovat“ (87 %). Druhý - obsah a vztah (78 %).
Terapeuti v Hradci Králové, Brně nebo Ostravě vás nebudou učit, jak mluvit lépe. Budou vás učit, jak přestat dělat to, co děláte už desítky let. Třeba jak přestat vždycky předem vědět, co druhý myslí. Nebo jak přestat věřit, že když jste řekli „jsem v pořádku“, tak to musí být pravda. Protože ne. Druhý to slyšel jinak. A vy to nevíte, dokud nevidíte jeho reakci.
Co je kritikou?
Není to dokonalá teorie. Některé kritiky jsou oprávněné. Například, že Watzlawick příliš zanedbává individuální rozdíly. Někdo je prostě více přímý, někdo více nevýslovný. A to není vždycky patologie. Průzkum z roku 2021 ukázal, že 35 % českých terapeutů považuje jeho přístup za příliš rigidní, zejména v kulturách s vysokým kontextem - kde se mnoho věcí neříká, ale cítí.
Také se neřeší, jak se změní komunikace v digitálním světě. Ale právě to je dnes nový výzvou. V roce 2023 začal Ústav teorie informace a automatizace AV ČR spolupracovat s Fakultou sociálních věd UK na testování Watzlawickových axiomů v kontextu chatů, e-mailů a AI. Co když někdo pošle „ok“ a vy to považujete za agresi? Co když nevidíte tón hlasu, ani pohled? Právě teď se ukazuje, že jeho teorie není zastaralá - je aktuálnější než kdy jindy.
Co si z toho odnést?
Nejde o to, aby jste se naučili „správně komunikovat“. Jde o to, aby jste pochopili, že každá komunikace je vztahem. A že vztahy nejsou o tom, co říkáte. Jsou o tom, co děláte, když mlčíte. Co děláte, když se vyhýbáte. Co děláte, když říkáte „nic“.
Možná jste někdy řekli: „Nechci o tom mluvit.“ A pak jste si mysleli, že jste vyřešili problém. Ale nevyřešili jste ho. Vyřešili jste jenom to, že jste se přestali mluvit. A to je už komunikace. Jenom špatná.
Watzlawick vás neříká, abyste mluvili víc. Říká vám: „Zamyslete se nad tím, co vaše mlčení říká.“ A pak se zeptejte: „Co chce druhý slyšet? A co slyšel?“
Než začnete mluvit lépe - začněte pozorovat, jak se vůbec komunikuje.
Co je hlavní přínos Watzlawickovy teorie komunikace?
Hlavní přínos je to, že komunikace není jen o tom, co říkáte, ale o tom, jak se vztahujete k druhému. Watzlawick ukázal, že každé chování je komunikací, a že problémy vztahů vznikají ne z nesprávných slov, ale z opakujících se vzorců - třeba když jeden vždycky kritizuje a druhý vždycky mlčí. Tento pohled změnil rodinnou terapii, protože léčí systém, ne jednotlivce.
Proč se říká, že „nemůžeme nekomunikovat“?
Protože i když mlčíte, děláte něco - pohled, gesto, tón, čas. Tyto věci všechny předávají zprávu. Když se otočíte zpět k obrazovce, když se vyhýbáte pohledu, když řeknete „nic“ - vyříkáte něco. Komunikace není volba. Je to přirozený důsledek přítomnosti druhého člověka. Není možné „neříct nic“ - protože i vaše mlčení je zprávou.
Co je dvojná vazba a jak to ovlivňuje vztahy?
Dvojná vazba je situace, kdy vám někdo dává dvě protichůdná příkazy. Například: „Buď silný“ - a zároveň „Nemůžeš to říct.“ Nebo: „Měl bys být šťastný“ - a zároveň „Nechci, abys o tom mluvil.“ Tento typ komunikace je zvlášť škodlivý, protože nemá žádnou správnou odpověď. Člověk se učí, že žádná reakce není správná - a to vede k úzkosti, zmatku a dokonce psychickým poruchám. Je to běžné v rodinách, kde děti nesmí říct, co cítí.
Proč je Watzlawickova teorie stále aktuální v roce 2026?
Protože se vztahy nezměnily - jen se přesunuly do digitálního prostředí. Dnes říkáte „ok“ v chatu a druhý si myslí, že jste naštvaný. Nebo posíláte emoji a nevíte, jak to přijal. Watzlawickův přístup nám pomáhá rozumět, že i bez slov nebo tónu hlasu - i v textu - komunikujeme. Právě proto se jeho axiomů využívá k analýze AI, chatbotů a sociálních sítí. Komunikace není jen o slovech - je o kontextu, a ten se nezměnil.
Kde se v Česku používá Watzlawickova teorie?
Všude tam, kde se pracuje s vztahy. V rodinné terapii, ve sociální práci, v pedagogice a v terapii párů. Vzdělávací programy na českých univerzitách (např. UK, Masarykova univerzita) ji zahrnují jako základ. A 92 % českých psychoterapeutů ji používá v praxi. Nejčastěji první axiom - „nemůžeme nekomunikovat“ - používá 87 % terapeutů. Je to základní nástroj, jak rozpoznat, kdy se vztah zaseká.
