Chodíte na psychoterapii a nevíte, jestli byste měli jít týdně, jednou za dvě týdny nebo jen měsíčně? Tato otázka se objevuje u téměř každého, kdo začíná terapii. A není to jen otázka přístupnosti nebo financí - frekvence sezení rozhoduje o tom, jestli terapie vůbec něco změní. Nebo jestli jen sedíte v křesle a čekáte, až se vám něco „nějak samo vyřeší“.
Proč vůbec záleží, jak často chodíte?
Když chodíte týdně, máte dostatek času na to, abyste si všimli, co se děje mezi sezeními. Co vás rozčílilo? Kdo vás zranil? Kde jste se cítili ztracení? A pak přijdete na sezení a to všechno můžete prozkoumat spolu s terapeutem - nejen popsat, ale prožít, pochopit, změnit.
Týdně: Nejúčinnější frekvence
Podle všech odborných zdrojů v české psychoterapii je týdně nejúčinnější frekvence. MUDr. Radim Martiník, lékař a psychotherapeut, to říká přímo: „Nejúčinnější frekvence sezení je jednou týdně.“ Toto je zlatý standard, který používají většina kvalitních center, včetně Psychoterapeutického centra v Pardubicích a Terapie Bukovjanová.
Proč? Protože týdenní interval je dostatečně krátký, aby vaše emoce nezchladly. Když se v pátek cítíte zničený, v pondělí už to může být jen vzpomínka. Ale když se vidíte každý týden, vaše pocity zůstávají teplé. Můžete se na ně vrátit, prozkoumat je hlouběji, najít vzorce. Terapeut vás nepouští do tmy a pak vás nechává tam na týden. Je tam s vámi - každý týden.
Nejde jen o „dostatečně často“. Jde o to, že vaše mozek potřebuje opakování, aby se změnil. Každé sezení je jako malý kousek stavby. Když stavíte dům a přijdeš jen jednou za měsíc, nic se nestane. Když přijdeš každý týden, za tři měsíce už máš stěny.
Jednou za 14 dní: Když týdně není možné
Ne každý si může dovolit chodit týdně. Někdo má práci, děti, finanční tíhu. Někdo je v jiném městě. V těchto případech je jednou za 14 dní přijatelná alternativa - ale s výhradami.
Podle portálu Je mi blbě, který se řídí odbornými radami, „jednou za 14 dní je už velmi blízko hranici účinnosti“. To znamená: může to fungovat, ale jen pokud jste v stabilní fázi terapie. Pokud právě procházíte krizí - rozvod, ztráta, depresivní epizoda - pak biweekelní sezení může být příliš pomalé. Emoce se nesmí ztrácet. Čas mezi sezeními se příliš prodlužuje a terapie ztrácí dynamiku.
Někteří terapeuti začínají s týdně a pak přecházejí na jednou za 14 dní, když vidí, že klient se upevňuje. Terapeutka Gabriela Nečasová popisuje tento postup: „Na začátku se scházíme jednou za 14 dní, pak postupně zkracujeme intervaly, až se dostaneme k týdennímu.“ Ale to je jen jedna cesta. Důležité je, abyste nezačali s biweekelní frekvencí, když potřebujete intenzivnější podporu.
Měsíčně: To už není terapie, to je podpora
Chodit jednou za měsíc? To se stává. Často proto, že klient „už se cítí lépe“ nebo „nemá čas“. Ale tady je důležitý rozdíl: terapie a podpora nejsou totéž.
Psychotherapeutka Miroslava Tvrdíková to říká jasně: „Frekvence jednou za tři týdny nebo jednou měsíčně už nemá významný terapeutický efekt. Jsou to spíše podpůrná sezení.“ Co to znamená? Že nepracujete na hloubce. Neřešíte vzorce z dětství. Nezkoumáte, proč se vztahy opakují. Jen si na chvíli sednete, povíte, jak je vám, a odcházíte s dočasným pocitem, že „někdo slyšel“.
To není špatné. Někdy je podpora potřebná - třeba po ukončení hlavní terapie, nebo když máte stabilní život, ale potřebujete „kontrolní sezení“. Ale pokud si myslíte, že měsíční sezení vám pomůže překonat úzkost, traumu nebo chronickou nešťastnost, tak se mýlíte. Nebudete se pohybovat. Budete se točit na místě.
Co když jste v krizi?
Když jste v akutní krizi - například po smrti blízkého, po násilí, nebo když nemůžete vstát z postele - týdně nestačí. V těchto případech se někdy scházíte dva nebo třikrát týdně. To není normální, ale je potřebné. Psychoterapeutické centrum v Pardubicích a Terapeutika.cz potvrzují, že pro krizové intervence je běžné více sezení za týden. To umožňuje rychlejší stabilizaci a zabrání tomu, aby se stav zhoršil.
Nezapomeňte: krizová terapie není dlouhodobá. Je to záchranný most. Jakmile se situace uklidní, frekvence se snižuje. Ale na začátku - pokud je váš život v šílenství - týdně je příliš málo.
Jak se frekvence mění během terapie?
Terapie není statická. Je jako cesta, která má různá etapy.
- Na začátku: Většinou týdně. Potřebujete vytvořit bezpečný prostor, poznat, co vás trápí, a začít věřit, že se to dá změnit.
- Ve středu: Pokud se pohybujete dopředu, můžete přejít na jednou za 14 dní. Terapeut vás sleduje: zda se vám daří aplikovat nové chování, zda se vaše pocity mění, zda nezůstáváte v kruhu.
- Když končíte: Mnozí terapeuti navrhují „odcházející sezení“ - jednou za měsíc, pak za dva měsíce. To je pro kontrolu, zda se nevrátíte zpět. Není to terapie, ale „důvěra“.
Terapie Bukovjanová popisuje tento proces: „Na začátku se scházíme týdně, pak se intervaly prodlužují. Když končíme, často se scházíme jednou za měsíc.“ To není způsob, jak ušetřit peníze. Je to způsob, jak se s vámi rozloučit - postupně, bez šoku.
Co dělat, když nemůžete chodit týdně?
Nemáte peníze? Nemáte čas? Žijete ve městě bez terapeutů? To je realita. Ale neznamená to, že musíte přestat.
- Zkuste online terapii: Některé platformy nabízejí sezení v rámci českého jazyka i za nižší cenu. Některé terapeuty dělají slevy pro studenty nebo osoby s nízkým příjmem.
- Požádejte o komunitní podporu: Některé neziskovky nebo univerzity mají terapeutické kliniky, kde sezení stojí jen pár stovek korun.
- Nezanechávejte terapii úplně: Pokud se nemůžete chodit týdně, alespoň se nezastavujte. Jednou za 14 dní je lepší než nic. I když to není ideál, je to větší pokrok než zůstat v tichosti.
A pokud si myslíte, že „můžu si to všechno vyřešit sám“ - to je nejčastější iluze. Terapie není o tom, že se musíte „zabít“ s problémy. Je o tom, že máte někoho, kdo vás neosuďuje, a kdo vám pomůže vidět to, co sami nevidíte.
Co říkají ti, kdo už skončili?
Někteří lidé říkají: „Chodil jsem týdně a bylo to jako výbuch.“
Jiní: „Jednou za 14 dní mi stačilo, ale jen proto, že jsem měl stabilní život a jasný cíl.“
A ti, kdo chodili měsíčně: „Myslel jsem, že to pomůže. Ale po roce jsem se cítil stejně jako na začátku.“
Pravda je jednoduchá: frekvence je klíč. Nejen k tomu, aby se vám líbilo, že jste „něco dělali“. Ale k tomu, aby se něco skutečně změnilo.
Je možné mít terapii jen jednou za měsíc?
Ano, ale jen jako podpůrné sezení, ne jako aktivní terapie. Pokud máte stabilní život, jste v bezpečí a jen potřebujete někoho, kdo vás poslechne, měsíční sezení může být užitečné. Pokud ale řešíte úzkost, depresi, traumu nebo vztahové problémy, měsíční frekvence je příliš málo. Emoce se ztrácejí, vzorce se nechytají, pokrok se zastavuje.
Proč se sezení trvají 50 minut?
50 minut je standardní délka v české i mezinárodní praxi. Je to dostatečně dlouhý čas na to, abyste se uvolnili, přišli na důležité věci, a zároveň nebyl příliš dlouhý, aby nevyčerpával. Někteří terapeuti nabízejí 80-90 minutové sezení za vyšší cenu, ale to je výjimka. Pro většinu lidí 50 minut stačí - pokud se využije efektivně.
Můžu si vybrat frekvenci sám?
Ano, ale ne samostatně. Frekvenci rozhodujete spolu s terapeutem. On vás zná, ví, jak rychle zpracováváte emoce, jaký máte tempem. Vy víte, co vám život dovoluje. Společně zjistíte, co je reálné a co je účinné. Není to o tom, abyste si vybrali „nejlevnější“ možnost, ale o tom, abyste si vybrali tu, která vás opravdu pomůže.
Co když se mi mezi sezeními stane něco hrozného?
Když se stane něco akutního - krize, sebevražedné myšlenky, násilí - kontaktujte svého terapeuta. Většina terapeutů má pro takové případy speciální pravidlo: můžete se přihlásit na nějaké „výjimečné sezení“ - i když ještě nejsou vaše pravidelné sezení. Některé centra to mají v ceníku, jiní to dělají jako podporu. Nečekáte na příští sezení. Pokud je život v ohrožení, terapie je největší priorita.
Je lepší chodit týdně, i když to stojí víc?
Ano, pokud máte možnost. Týdně je nejúčinnější frekvence. Pokud si nemůžete dovolit chodit týdně, zkuste najít způsob, jak se dostat alespoň na jednou za 14 dní. Ale nezastavujte se. Terapie, která je příliš vzácná, se stává jen „výčtem problémů“ - a ne jejich řešením. Investice do týdenního sezení se vrátí v rychlejším pokroku, menším stresu a kratší době terapie. To je výhoda, která stojí za to.
Co dělat dál?
Nechte si od terapeuta říct, jaká frekvence je pro vás aktuálně nejvhodnější. Nechte si to vysvětlit - ne jen přijmout. A pak se na to držte. Nezapomeňte: terapie není o tom, jak často jste tam. Je o tom, jak moc jste tam přítomní. A když jste přítomní každý týden, změna není jen možná. Je nevyhnutelná.
