IPT (Interpersonální terapie) pro depresi: Jak vztahy pomáhají zvládnout deprese

IPT (Interpersonální terapie) není jen další forma psychoterapie. Je to přesně zaměřený, časově omezený přístup, který ukazuje, že deprese často nemá kořeny v naší vnitřní závadě, ale v tom, jak se vztahujeme k ostatním. Když se někdo ztratí ve svém smutku, nejde většinou o to, že je „slabý“ nebo „nemá sílu“. Často to znamená, že jeho vztahy - s partnerem, rodinou, přáteli, kolegy - se zhroutily, přestaly podporovat, nebo se přeměnily v zátěž. IPT to bere vážně. A funguje.

Co je IPT a proč to funguje?

IPT vznikla v 70. letech 20. století v USA, kdy dva psychiatri - Gerald Klerman a Myrna Weissman - zkoumali, proč některé osoby s depresí reagují na léky, ale jiné ne. Přišli na to, že klíčem není jen chemie v mozku, ale vztahy. Když se někdo ztratí ve smutku, často to není proto, že je „špatný“ nebo „nešťastný“. Je to proto, že mu někdo zemřel, že se rozvedl, že se stal rodičem a nemá podporu, nebo že se cítí osamělý i v davu. IPT říká: deprese je lékařské onemocnění, ne vina. A léčba začíná tam, kde život přestal fungovat - ve vztazích.

Je to strukturovaná metoda. Trvá obvykle 12-16 týdnů, s týdenními sezeními. Není to dlouhodobá analýza dětského trauma. Není to hledání „původních důvodů“. Je to praktická práce s tím, co je teď - co se děje v tvém životě právě teď.

Čtyři oblasti, které IPT řeší

IPT se nezaměřuje na všechno najednou. Má jasný rámec. Terapeut s klientem společně vybírá jednu z čtyř oblastí, které nejvíc přispívají k jeho deprese:

• Komplikované oplakávání - když někdo zemřel a ty se nemůžeš smířit. Smutek se přeměnil v nemožnost žít dál.
• Roleové spory - konflikty, které neustále opakuješ: s partnerem, rodiči, šéfem. Očekávání se neshodují, komunikace se zhroutila, a každý kontakt je boj.
• Roleové přechody - změny, které tě zaskočily: narození dítěte, odchod do důchodu, přestěhování, onemocnění. Ztráta staré role, ale nová ještě neexistuje.
• Interpersonální nedostatky - neumíš si vytvářet blízké vztahy. Cítíš se osamělý, i když jsi kolem lidí. Máš potíže s důvěrou, blízkostí, komunikací.

Tyto oblasti nejsou jen „problémy“. Jsou to signály. Když se někdo ztratí ve vztahu, jeho nálada to hned zaznamená. IPT ti pomůže přečíst tyto signály. Neříká ti, abys „byl šťastnější“. Říká ti: Co se právě děje v tomto vztahu? Jak to můžeš změnit?

Jak IPT funguje - tři fáze

IPT má jasnou strukturu. Nejde o „volnou konverzaci“. Je to jako léčba s plánem.

1. Počáteční fáze (1-3 sezení) - terapeut se tě ptá: „Kdo je pro tebe důležitý? Jaký je tvůj vztah s nimi? Když jsi se cítil nejhorší, co se právě dělo?“ Společně vytvoříte interpersonální inventář - seznam lidí, kterým věříš, které tě podporují, a které tě zatěžují. Z toho vyberou jednu oblast, kterou budou řešit.
2. Střední fáze (8-12 sezení) - teď se pracuje. Klient se učí: jak mluvit o svých pocitech, jak říct „ne“, jak požádat o pomoc, jak přijmout změnu. Terapeut nezůstává neutrální. Říká: „Zkus to říct takhle.“ „Co se stalo, když jsi to řekl?“ „Jak to cítila ona?“ Někdy se cvičí role. Někdy se píše dopis, který se nepošle. Cílem není „vyřešit všechno“. Cílem je změnit jeden vztah - a zjistit, jak to ovlivní celý život.
3. Ukončovací fáze (3 sezení) - zde se podíváte, co se změnilo. Co jsi se naučil? Co ti pomohlo? Co bys mohl dělat jinak, kdyby se to opakovalo? Tohle není „konec“. Je to „příprava na život bez terapie“.

Co říkají vědy - a co pacienti cítí

Největší metaanalýza z roku 2011, která zahrnovala téměř 4 400 lidí, ukázala: IPT je stejně účinná jako kognitivně-behaviorální terapie (KBT). A když ji kombinuješ s léky, je to nejlepší možná kombinace pro prevenci návratu deprese. Studie ukazují, že pacienti, kteří absolvovali IPT + léky, měli o 63 % nižší riziko relapsu než ti, kteří užívali jen léky.

V Česku se IPT používá. Vědecké studie z IKEM, Brna a Ostravy ukazují, že 78 % lidí, kteří IPT dokončí, dosáhne klinicky významného zlepšení. To znamená: nejen se cítí lépe, ale i fungují lépe - pracují, komunikují, spí, jí.

Pacienti často říkají: „Nikdy jsem nevěděl, že moje deprese má něco společného s tím, jak se chovám k ostatním.“ Nebo: „Nikdo mi nikdy neřekl, že je v pořádku říct: ‚Mám toho moc. Potřebuji pomoct.‘“

Proč IPT není všude

IPT je uznávaná v Česku. Je součástí standardů České psychoterapeutické společnosti z roku 2020. Ale není to KBT. Není to „každý terapeut ví“. Potřebuješ speciální školení. V Česku jen 12 % registrovaných terapeutů používá IPT jako hlavní metodu. Většina jich kombinuje různé přístupy - ale IPT potřebuje přesný plán, manuál, trénink.

Proto je IPT dostupná především ve velkých městech: Praha, Brno, Ostrava. V menších městech a venkově je téměř neexistující. I když WHO v roce 2016 vytvořila verzi IPT pro 8 sezení, která funguje i v komunitách s malým rozpočtem, v Česku se to zatím nezakotvilo.

Je to škoda. IPT je levnější než dlouhodobá psychodynamická terapie. Je kratší než KBT. A pro mnoho lidí je přesně to, co potřebují - ne analýza dětství, ale praktický nástroj, jak se znovu připojit k lidem.

IPT pro mládež - nový směr

Od roku 2020 se v Česku testuje adaptovaná verze IPT pro adolescenty. Výsledky z 10 klinik ukazují: u skupiny, která dostala IPT, se průměrné skóre deprese (HAM-D) snížilo o 58 %. U kontrolní skupiny jen o 32 %. To znamená: mladí lidé, kteří se cítí osamělí ve škole, mají problémy s přáteli, nebo se cítí zatíženi očekáváními rodičů - mají nástroj, který jim pomůže.

Je to důležité. Deprese u teenagery není „fáze“. Je to onemocnění. A často se projevuje ne tím, že se dítě zavře do pokoje, ale tím, že přestane mluvit s rodiči, přestane chodit s kamarády, přestane reagovat na zprávy. IPT se neptá: „Co se stalo v dětství?“ Ptá se: „Kdo tě teď nechává na pokoji? A co by se mohlo změnit?“

Kdo by měl zvážit IPT?

IPT není pro každého. Ale pro mnohé je ideální:

• Kdo má deprese, které se projevují při konfliktech v rodině nebo v práci.
• Kdo prožil ztrátu (smrt, rozvod, odchod) a nemůže se s ní smířit.
• Kdo se cítí osamělý, i když je kolem lidí.
• Kdo už zkusil léky, ale nezlepšil se.
• Kdo nechce hledat „původní trauma“ - chce řešit, co je teď.

Na druhou stranu: Pokud máš komplexní osobnostní poruchu, například hranicovou poruchu, IPT může být příliš „plochá“. Potřebuješ hlubší práci s emocemi, strukturou identity, vztahem k sobě. Tam je IPT omezená.

Co můžeš dělat teď?

Nejprve: neviny. Deprese není tvoje chyba. Nejsi „slabý“. Jen jsi se ztratil ve vztahích - a to se stane každému.

Podívej se na svůj život. Kdo je pro tebe důležitý? Kdo tě podporuje? Kdo tě zatěžuje? Kdo tě nechává na pokoji? Kdo ti chybí? Tyto otázky jsou jádrem IPT.

Nečekej na „perfektní moment“. Nepotřebuješ být „připravený“. Potřebuješ někoho, kdo ti pomůže přečíst, co se děje. A kdo ti řekne: „Tohle můžeš změnit. A já ti pomůžu.“

Už v Česku existují místa, kde IPT nabízejí: IKEM v Praze, kliniky v Brně a Ostravě. V některých centrálních městech se objevují i skupinové formy - což je ještě levnější a stejně účinné. Zkoušej. Ptaj se. Hledej terapeuty, kteří mají certifikaci z Mezinárodní společnosti pro interpersonální psychotherapii.

Deprese nevzniká v izolaci. A nezmizí v izolaci. Vztahy jsou nejlepší lék. Ne proto, že jsou krásné. Ale proto, že jsou pravdivé. A IPT ti pomůže najít tu pravdu zpět.