Herní terapie není jen hraní s panenkami nebo autíčky. Je to systématický terapeutický proces, který pomáhá dětem zpracovávat strach, úzkost, traumata a emocionální konflikty prostřednictvím hry. Když dítě hraje, nejen si baví - přitom komunikuje to, co nemůže říct slovy. V České republice se tato metoda už více než 20 let používá v nemocnicích, školách a terapeutických centrech, a její účinnost se postupně potvrzuje i vědecky.
Proč hra je pro děti vážná záležitost
Děti nejsou malí dospělí. Nemají stejné nástroje na vyjadřování emocí. Když se bojí lékařského vyšetření, když ztratily někoho blízkého nebo když se cítí opuštěné, neumí to říct: „Mám strach“ nebo „Je mi špatně“. Místo toho se může projevit jako neklid, neustálé bolesti bříška, nespavost, tiky nebo úplná uzavřenost. Herní terapie využívá přirozenou schopnost dítěte komunikovat skrze hru - a to je klíč.
Podle Univerzity Karlova je hra pro děti neodmyslitelnou součástí zdravého vývoje. Nejen že se tak učí světu, ale především zpracovává své zážitky. Když dítě přehrává operaci na lůžku nebo „poráží“ zlého doktora ve hře s panenkami, nejen si to představuje - vytváří si kontrolu nad situací, která ho dříve paralyzovala. To je rozdíl mezi běžnou hrou a terapií: v terapii má hra konkrétní cíl - pomoci dítěti získat jistotu, klid a porozumění.
Jak funguje herní terapie v praxi
Herní terapie probíhá ve speciálně vybavené místnosti - herničce. Tam nejsou jen hračky, ale hračky vybrané s cílem. Jsou tam hračky z reálného života - lékárničky, stetoskopy, kočárky - aby dítě mohlo přehrávat lékařské zákroky. Jsou tam i hračky, které umožňují vyjádřit agresii - pěsti, pískové hráčky, kreslicí potřeby. A jsou tam hračky, které podporují tvořivost - barvičky, hlína, hračky na stavění.
Terapeut neříká dítěti, co má hrát. Nenechá ho jen samotného, ale je přítomen. Někdy se k němu připojí, někdy se jen dívá. Důležité je, aby dítě cítilo bezpečí. Když se dítě rozzlobí a hodí panenku na zem, terapeut neříká „To se nedělá“. Říká: „Ta panenka se cítí hodně zlobná.“ Tím umožňuje dítěti, aby své pocity pojmenovalo - bez trestu, bez kritiky.
Ve většině případů se sezení konají jednou týdně a trvají 45 až 60 minut. Pro trvalý efekt je doporučeno minimálně 12 sezení. V nemocnicích se často používá i krátkodobá forma - například před operací. Dítě si na svém lůžku přehraje, co ho čeká, a pak je mnohem klidnější, když se to skutečně stane.
Kterým dětem herní terapie pomáhá nejvíce
Herní terapie není pro všechny děti stejně účinná - ale pro některé je jediným skutečným způsobem, jak se vyrovnat s tím, co prožívají.
- Děti s úzkostnými poruchami - strach z nemocnice, školy, odchodu rodičů - se často projevuje tělesně: bolesti hlavy, bříška, zvracení. Herní terapie jim pomáhá převést strach z těla do hry.
- Děti s posttraumatickou stresovou poruchou - po nehodě, násilí, ztrátě blízkého - mohou být zcela uzavřené. Hra jim dává bezpečný prostor, kde mohou přehrávat události, aniž by musely mluvit o nich.
- Děti s psychogenními příznaky - sekundární enuréza, enkopréza, tiky - často vznikají z emocionálního napětí. Herní terapie jim pomáhá vyjádřit to, co neumí říct, a tím příznaky zmírnit.
- Děti s vývojovými poruchami - autistické spektrum, dysfázie - se často neumí spojit s ostatními. Hra je pro ně přirozeným jazykem. Terapeut se k nim připojí v jejich světě, než aby je snažil přimět k našemu.
V praxi se ukazuje, že děti s těmito potížemi často začnou mluvit o svých pocitech až po několika sezeních. Ne tím, že by řekly: „Mám strach z operace.“ Ale tím, že hrají, jak panenka leží na lůžku a pláče, a terapeut jen potvrzuje: „Ano, panenka se bojí. To je normální.“
Co dělá dobrého herního terapeuta
Není to jen někdo, kdo má rád děti. Herní terapeut musí mít psychologické vzdělání, obvykle v oboru klinické psychologie, a speciální výcvik v herní terapii. V ČR jsou to často dětské psycholožky jako Gražina Kokešová Kleinová, která pracuje s dětmi už více než deset let.
Terapeut musí umět:
- Respektovat dětský temp - některá dítě může hrat celé sezení jen s jednou panenkou. To není „nečinnost“. To je zpracování.
- Neříkat „to je špatně“ - když dítě zneužívá hračku, terapeut se neptá, proč to dělá, ale jak se dítě cítí, když to dělá.
- Být přítomen - nejen fyzicky, ale i emocionálně. Někdy stačí jen sedět a dát dítěti prostor.
- Rozlišit hru od terapie - když dítě hraje s kamarádem, je to hra. Když hraje s terapeutem, je to proces, který má cíl - zpracování, pochopení, změna.
Terapeut musí být ochoten se nechat vtáhnout do dětského světa. Musí být schopen se smát, když dítě směje, a plakat, když dítě pláče. A nesmí se bát svého vlastního pocity. To není o „správné technice“. Je to o autentickém vztahu.
Je herní terapie vědecky prokázaná?
Je pravda, že herní terapie se často kritizuje jako „příliš subjektivní“. Není možné změřit „úroveň strachu“ pomocí dotazníku, když dítě neumí odpovídat. Ale to neznamená, že neúčinkuje.
Do roku 2023 neexistovala v ČR žádná velká studie, která by její efektivitu měřila systematicky. Ale teď probíhá projekt Ministerstva zdravotnictví č. MH2220230022, který sleduje 180 dětí ve věku 3-12 let na sedmi dětských odděleních. Předběžné výsledky z prvního roku ukazují: 78 % dětí, které absolvovalo alespoň 8 sezení herní terapie před operací, mělo výrazně nižší úzkost při opakovaných lékařských zákrocích než děti z kontrolní skupiny.
Na druhou stranu, praktici, jako Kleinová, říkají: „Máme zkušenosti s více než 200 dětmi. Víme, co funguje. A výsledky se potvrzují každý týden.“
Je to jako s meditací - nejde o to, jestli ji můžeš změřit v laboratoři. Je to o tom, jestli ti pomáhá žít klidněji. A pro děti, které se cítí ztracené, je herní terapie často jediným mostem k tomu, aby se znovu cítily v bezpečí.
Cena a dostupnost v ČR
Herní terapie není zdarma, ale je stále více přístupná. Průměrná cena jednoho sezení se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč, podle místa a kvalifikace terapeuta. V Praze, Brně a Ostravě je nejvíce center, ale většina regionů má alespoň jedno.
Od ledna 2024 začala VZP ČR hradit až 50 % nákladů na herní terapii pro děti s diagnostikovanou úzkostnou poruchou nebo posttraumatickou stresovou poruchou. To je první krok k tomu, aby tato metoda přestala být „dobrovolnou doplňkovou službou“ a stala se součástí standardní péče.
Na základních školách praktických a v mateřských školách se herní terapie používá také jako prevence - nejen pro děti s postižením, ale i pro ty, které se nějak „nevejdou“. Tam se terapeuti nezaměřují na „léčbu“, ale na podporu sociálního vývoje.
Co rodiče mohou dělat doma
Herní terapie není náhrada za rodičovskou péči. Naopak - rodiče jsou nejdůležitější součástí procesu.
Nechte dítě hrát. Neříkejte: „Nech to, teď to necháme.“ Neříkejte: „To je hloupé.“ Neříkejte: „Proč to děláš?“
Místo toho se připojte. Sedněte si k němu. Nechte ho vést hru. Řekněte: „To je zajímavé, co děláš.“ Nebo: „Ta panenka se moc bojí, že?“
Neřešte problémy. Neřešte chování. Neřešte nic. Jen buďte přítomní. To je největší dárek, který můžete dítěti dát - prostor, kde nemusí být dokonalé, kde nemusí mluvit, kde může být jen dítě.
Co se stane, když herní terapie nefunguje?
Někdy se dítě vůbec nechce hrát. Někdy se nechce připojit k terapeutovi. To neznamená, že terapie selhala. Znamená to, že dítě potřebuje víc času. Nebo jiný přístup. Nebo jiného terapeuta.
Herní terapie není „řešení všeho“. Někdy je potřeba kombinovat s rodinnou terapií, s logopedií, s psychofarmaky. Ale pokud dítě má problémy s vyjadřováním emocí, herní terapie je jedna z mála metod, která se k němu dostane na jeho vlastní úrovni - bez slov, bez tlaku, bez očekávání.
A to je její síla.
Je herní terapie jen pro malé děti?
Ne. Herní terapie se nejčastěji používá u dětí ve věku 2,5 až 12 let, protože v tomto věku je hra jejich přirozeným způsobem komunikace. Ale i starší děti a dospívající, kteří mají potíže s vyjadřováním emocí, mohou využívat symbolickou hru - například malování, psaní příběhů, hraní rolí. Některé terapeuty pracují i s adolescenty pomocí digitálních her nebo tvorby vlastních příběhů, které slouží jako terapeutický nástroj.
Může můj dítě být v terapii jen tak „z vtipu“?
Ne. Herní terapie není zábava. Je to terapeutický proces s jasným cílem - pomoci dítěti zpracovat emocionální potíže. Pokud dítě hraje jen proto, že se mu to líbí, není to terapie. Terapeut je přítomen nejen jako hráč, ale jako pozorovatel, který sleduje vzory, opakující se motivy, způsoby, jak dítě reaguje na strach, agresi nebo ztrátu. Pokud není cíl a struktura, není to terapie - jen hra.
Jak poznám, že terapeut je kvalifikovaný?
Kvalifikovaný herní terapeut má vysokoškolské vzdělání v oboru klinické psychologie a speciální certifikaci v herní terapii. V ČR se nejčastěji vzdělávají na Univerzitě Karlova, Masarykově univerzitě nebo v centru Terapie smíření. Zeptejte se na jeho vzdělání, zkušenosti a na to, jaké metody používá. Pokud neumí vysvětlit, proč používá určité hračky nebo jak sleduje pokrok dítěte, je to známka, že nemá dostatečnou přípravu.
Může herní terapie nahradit lékařskou léčbu?
Ne. Herní terapie není náhrada za lékařskou péči. Pokud dítě má fyzickou nemoc, potřebuje lékaře. Pokud má psychologickou poruchu, potřebuje terapeuta. Herní terapie pomáhá zpracovávat emoce, které mohou přispívat k fyzickým příznakům - jako bolesti hlavy nebo enuréza - ale neodstraňuje jejich příčinu. Je to doplněk, ne náhrada. Nejlepší výsledky se dosahují, když je terapie součástí komplexního přístupu.
Je herní terapie vhodná pro děti s autistickým spektrem?
Ano, a to velmi často. Děti s autistickým spektrem často komunikují lépe skrze akci než slova. Herní terapie jim dává strukturu, kterou pochopí - hračky, prostor, opakování. Terapeut se připojuje k jejich zájmům - třeba ke stavění věží nebo hraní s vlaky - a postupně vytváří komunikaci. Mnohé děti, které byly dříve úplně uzavřené, začnou reagovat na jméno, smát se, nebo dokonce ukazovat na hračku, aby vyjádřily, co chtějí. To je velký krok.
