Emoční zneužívání: Jak neviditelné trauma ovlivňuje život a jak ho v terapii léčit

Emoční zneužívání nezanechává modřiny. Nemá stopy na kůži, nezanechává zlomeniny, nezakresluje se na rentgenovém snímku. Ale může zničit život. Dítě, které slyší, že je „nicotné“, „zbytečné“ nebo „vždycky všechno pokazí“, se nezotaví jen tak. Dospělý, který byl v dětství ponižován, izolován nebo vyčerpáván citovým vydíráním, často neví, proč se cítí tak prázdně. Proč se bojí každého odmítnutí. Proč si nedovolí říct „ne“. Proč se mu zdá, že když někdo miluje, musí ho nějak zranit.

Co je emoční zneužívání skutečně?

Emoční zneužívání není jen někdy říct „vážně?“ nebo „to je na tebe“ při hádce. Je to systémové, opakující se chování, které cíleně ničí pocit hodnoty, bezpečí a důvěry. Podle CDC a Světové zdravotnické organizace je to jedna z nejzávažnějších forem dětského zneužívání. A je častější než fyzické násilí. Studie z roku 2016 ukazují, že 62,3 % dětí zažívá emoční zneužívání ve srovnání s 38,7 % fyzického.

Co to v praxi znamená? Tohle jsou konkrétní chování:

• Neustálé kritizování - „Nikdy nic neuděláš správně“
• Ponižování před ostatními - „Podívej se, jaká je tvoje dcera, nikdo ji nechce“
• Gaslighting - „To se nikdy nestalo“, „Přece jsi to vymyslel“
• Udržování ve strachu - „Když to uděláš, tak se zase rozčílím“
• Citové vydírání - „Jestli mě opustíš, zemřu“
• Izolace - „Tvoji přátelé tě používají, nejsou ti přátelé“
• Neúměrné kontrolování - „Kde jsi byl? Kdo ti volal? Proč jsi se podíval na jinou ženu?“
• Odpor proti vlastním emocím - „Nemáš právo být smutný“

Tato chování nejsou chyby. Jsou záměrná. A jejich účinek je dlouhodobý. Dítě, které se učí, že jeho city nejsou důležité, se naučí je potlačovat. A když se dospělý naučí potlačovat své city, začne se cítit ztracený. Neví, co chce. Neví, co cítí. A neví, jak se bránit.

Co se děje v mozku?

Neviditelné stopy neznamenají, že nejsou reálné. Naopak. V mozku se odehrávají skutečné změny. Chronický stres z emočního zneužívání zvyšuje hladinu kortizolu - hormonu, který by měl pomáhat přežít nebezpečí. Když je ale v těle pořád, začne ničit. Zničí spojení mezi částmi mozku, které řídí emoce, rozhodování a paměť.

Podle Jaroslava Krále je emoční zanedbávání „tichým zabijákem dětské duše“. Mozek se přizpůsobí. Nechá se naučit, že svět je nebezpečný. že lidské vztahy jsou hrozba. že ty jsi zodpovědný za to, že ti někdo zlobí. A tohle se nestane jen u dětí. Dospělí, kteří přežili emoční zneužívání, často trpí:

• Depresí (87 % případů)
• Úzkostí (79 %)
• Nízkým sebevědomím (92 %)
• Strachem z opuštění (76 %)
• Nestabilními vztahy (84 %)
• Odpojením od vlastních emocí (68 %)
• Pocitem hlubokého osobního selhání (89 %)

A někdy se to projeví i tělesně. Nespavost, bolesti hlavy, problémy s trávením, slabý imunitní systém. Všechno to vzniká z dlouhodobého stresu, který tělo neumí uvolnit.

Proč je to tak těžké rozpoznat?

Protože všichni se učí, že „to je normální“. „Můj táta mě vždycky kritizoval, ale byl to dobrý člověk.“ „Máma mi říkala, že jsem závadná, ale jen proto, že mě chtěla mít pod kontrolou.“

Emoční zneužívání je tiché. Neviditelné. A proto je často způsobeno těmi, kteří se o nás starají. Rodiče, kteří sami byli zneužíváni. Partneři, kteří si myslí, že „to je láska“. Učitelé, kteří považují kritiku za motivaci.

Oběť si často říká: „Nemohu to říct. Nikdo to nechápe.“

Nebo: „To je moje vina. Kdybych byl lepší, nebylo by to tak.“

A to je právě ten největší úder. Zneužívání nejen zničí tvoje sebevědomí - naučí tě, že tvoje sebevědomí je vina.

Jak se v terapii léčí?

Terapie emočního zneužívání není o tom, „překonat minulost“. Je o tom, zjistit, že minulost nebyla tvá chyba. A že teď máš možnost se změnit.

První krok je vždy bezpečí. Bezpečný prostor, kde můžeš říct všechno. Kde ti někdo neřekne: „To je přehnané.“ Kde ti někdo řekne: „To je strašné. A ty jsi nevina.“

Terapeutka Kateřina Novotná říká, že prvních 8-12 sezení je věnováno tomu, aby klient rozpoznal, co bylo zdravé a co nezdravé ve vztazích. Když jsi vždycky slyšel, že „láska znamená kontrola“, potřebuješ naučit se, že láska znamená důvěru. A že důvěra neznamená ztrátu kontroly.

Pro děti se používá hra. Hra je jejich jazyk. Když dítě hraje s panáčky, které se zlobí, vyhánějí, nebo se nechávají zneužívat - hraje svou realitu. Terapeut to vidí. A pomáhá mu to přežít.

U dospělých se osvědčují dvě metody:

1. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) - pomáhá identifikovat a změnit negativní přesvědčení. Například: „Jsem závadný“ → „Jsem člověk, který přežil něco, co by neměl.“
2. EMDR - metoda, která pomáhá mozku přepracovat traumata. Během 15 sezení snižuje příznaky PTSD u 68 % pacientů.

Ještě důležitější je technika „vnitřní dítě“. Představ si, že máš uvnitř sebe malé dítě - to, které bylo ponižováno, zahanběno, opuštěno. Co by mu řekl? Co by mu dal? Co by ho uklidnilo? V terapii se to dělá postupně. Nejprve se naučíš slyšet to dítě. Pak ho uklidnit. A nakonec ho chránit.

Co se stane, když se to nelečí?

Nelečené emoční trauma se nevytratí. Přesune se. Přežije. A vypukne jinde.

Člověk se stává závislým - na alkoholu, na sexu, na jídle, na vztazích, které ho zraní. Nebo se stává agresivní - kritizuje druhé, kontroluje, vydírá. Protože se mu zdá, že to je jediný způsob, jak se necítit slabý.

Podle dat z roku 2023 je 31,2 % žádostí o komplexní psychoterapii v ČR spojeno s důsledky emočního zneužívání. To je více než třetina všech lidí, kteří hledají pomoc. A většina z nich přišla až po desetiletích boje.

Nejhorší je, že některé ženy i muži se cítí vinen, když se rozhodnou jít na terapii. „Neměl jsem to tak těžké.“ „Jiní mají horší.“

Ale trauma není soutěž. Je to zranění. A každé zranění si zaslouží léčbu.

Co se děje v Česku?

V posledních letech se věc mění. V roce 2022 byl přijat zákon, který rozšiřuje definici domácího násilí a zahrnuje emoční zneužívání. To znamená, že oběť může žádat ochranné opatření i bez fyzických stop.

Asociace psychologických poraden uvádí, že v Česku je 198 specializovaných center, která pracují s tímto typem trauma. V roce 2023 bylo 42 % z nich schopno poskytnout sociální slevy. A průměrná cena sezení je mezi 800 a 1500 Kč.

Je ale problém. Většina terapeutů je v Praze. Mimo hlavní město je 68 % nedostatek specialistů na dětské emoční zneužívání. A i když se trh roste - 14,7 % ročně - pořád je to málo. Mnoho lidí pořád nemá kam jít.

Ale je i naděje. V roce 2021 Česká komora psychologů zavedla certifikovaný kurz „Práce s trauma emočního zneužívání“. Do konce roku 2022 ho absolvovalo 427 terapeutů. V roce 2024 plánuje Ministerstvo práce a sociálních věcí národní kampani „Neviditelné stopy“ s rozpočtem 12,5 milionu Kč. A v školách se začínají učit učitelé rozpoznávat příznaky.

Co můžeš udělat teď?

Nejsi sám. A nejsi závadný.

Než jdeš na terapii, zkus si toto:

• Piš si, co ti někdo řekl, co tě zranilo. Nezakazuj si to. Neříkej si, že to „není důležité“.
• Najdi jednu osobu, která tě slyší. I když to není terapeut. I když to není rodina. I když je to jen někdo, kdo ti řekne: „To je špatné.“
• Přečti si něco o emočním zneužívání. Nejde o to, aby ti to pomohlo. Jde o to, abys věděl, že to není jen „tvůj problém“.
• Nečekáš na „dostatečně špatnou“ minulost. Tvá bolest je platná.

Terapie není o tom, zapomenout. Je o tom, přestat se bát. Přestat se hanbit. Přestat si myslet, že ty jsi ten, kdo je špatný.

Neviditelné stopy neznamenají, že neexistují. Znamenají, že je potřeba vidět jinak. A že to, co jsi přežil, se dá zvládnout. Ne dnes. Ne zítra. Ale jednoho dne. A ty to zasloužíš.