Destigmatizace terapie: Proč není hanba chodit k psychologovi v Česku

Chodit k psychologovi je dnes v Česku stále pro mnoho lidí tajemství, které se nechce sdílet. Před deseti lety bylo běžné, že někdo, kdo řekl, že navštěvuje terapeutku, slyšel: „A co ti řekla, že si blázen?“ Dnes už to tak nezní - alespoň ne všude. Ale stále je tu ten nepříjemný pocit, že péče o duši je něco slabého, nebo že to znamená, že jsi „nepřežil“ život. To je hlavní problém. Nejsou to poruchy, které nás omezuje. Je to stigma, které nás drží v kleci.

Stigma není jen názor - je to systém

Stigma není jen to, že ti někdo řekne, že jsi „blázen“. Je to to, že tvoje kolegyně na práci zavře oči, když řekneš, že chodíš k psycholožce. Je to to, že tvoji rodiče říkají: „Měli jsme to taky za života, a nechodili jsme k žádným odborníkům.“ Je to to, že tvoje nemocnice ti nabídne čekací dobu 10 měsíců na první schůzku, zatímco na ortopedii se dostaneš za týden. Je to to, že vláda vydá na duševní zdraví jen 3,2 % zdravotnických peněz - zatímco v Německu je to 7 %.

Stigma je systém. A systém se nemění tím, že někdo v televizi řekne: „Duševní zdraví je důležité.“ Mění se tím, že lidé začnou mluvit o tom, co prožívají. A že se to stane běžným - jako když chodíš k fyzioterapeutovi po zlomenině.

Co se změnilo od roku 2017?

V roce 2017 se v Česku spustil projekt s názvem Destigmatizace pětiletý projekt Národního ústavu duševního zdraví zaměřený na změnu společenského vnímání duševních poruch a terapie. Nebyl to jen plakát nebo reklamní kampaně. Byl to systém. Vytvořili 6 nástrojů, které se používají dodnes. Trénovali učitele, aby v školách mluvili o stresu a úzkosti jako o normální části života. Dali terapeutům návod, jak mluvit s policisty, kteří přijíždějí na volání, kde někdo „je šílený“. A nejdůležitější - zapojili lidi, kteří terapii prožili.

Výsledek? V roce 2017 71 % Čechů si myslelo, že duševní problémy je třeba „zvládnout sám“. V roce 2022 to bylo jen 54 %. To je skok. Ne úžasný, ale reálný. A přitom se to stalo bez velkých šumů. Bez celebrit, které říkaly: „Já jsem byl depresivní.“

Proč to v Česku jde pomaleji než v Nizozemsku?

V Nizozemsku je běžné, že lidé o terapii mluví jako o zubní prohlídce. V Česku to stále znamená riskovat, že ti někdo řekne: „To se ti všechno jen zdá.“ Proč?

Je to kvůli kultuře. Češi jsou zvyklí na „vydržet“. Na „neukazovat slabosti“. Na „to se řeší doma“. Ale když to takhle děláš 20 let, přijde chvíle, kdy se to nevydrží. A pak už není čas na „zvládnutí“. Je čas na pomoc.

Podle výzkumu z Univerzity Karlovy pouze 38 % Čechů považuje duševní zdraví za stejně důležité jako fyzické. V Nizozemsku je to 67 %. To není o tom, že Nizozemci jsou lepší. Je to o tom, že tam mluvili o tom už 30 let. V Česku začali teprve před 8 lety.

Co dělat, když se stydíš chodit k psychologovi?

Necháš se ovládat strachem? To je normální. Ale nechceš ho nechat, aby ti říkal, co máš dělat.

První krok: začni s tím, že si to řekneš sám sobě. Neříkej: „Jsem nemocný.“ Řekni: „Mám problém, který potřebuje podporu.“ To je rozdíl. Jako když řekneš: „Mám zápal kloubu.“ Ne: „Jsem zraněný.“

Druhý krok: najdi někoho, komu můžeš říct. Ne nutně rodiče. Může to být kamarád, který už chodil k psychologovi. Nebo někdo, kdo to jen zná z příběhů. Výzkum ukazuje, že 82 % lidí, kteří o terapii mluvili s někým, získalo podporu - ne kritiku.

Třetí krok: začni s bezplatnou linkou. NÁSLED bezplatná linka pro duševní pomoc v Česku, která v roce 2022 poskytla přes 27 000 konzultací (800 155 155). Není to terapie. Ale je to první krok. A 63 % lidí, kteří zavolali, pak začalo pravidelnou terapii.

Co se stane, když chodíš k psychologovi?

Nikdo tě nezamkne. Nikdo tě nevyhodí z práce. Nikdo tě neoznačí za „bláznivého“. Když chodíš k psychologovi, nejdeš na léčbu „nemoci“. Jdeš na to, abys pochopil, proč se cítíš tak, jak se cítíš. Proč tě něco trápí. Proč se ti zdá, že jsi „příliš citlivý“. Proč ti někdo řekne něco a ty se začneš cítit, že jsi „nepřijatý“.

Psycholog ti nepředepíše léky. Neřekne ti, co máš dělat. Pomůže ti slyšet sebe sama. A to je mocnější než všechny léky.

V roce 2022 se v Česku počet lidí, kteří navštívili psychologa, zvýšil o 37 % oproti roku 2018. To neznamená, že se všichni „zbláznili“. Znamená to, že se začíná měnit náš přístup. A že lidé už nečekají, až se jim všechno rozbije. Chcí pomoci, když to ještě jde.

Co se děje v roce 2025?

Dnes už je online terapie běžná. 41 % lidí ji preferuje - protože není potřeba jít do kanceláře, kde tě může někdo poznat. A od ledna 2023 je psychoterapie pro lidi do 26 let plně hrazená pojišťovnami. V prvním pololetí 2023 se žádosti o terapii v této věkové skupině zvýšily o 28 %. To není náhoda. Je to důsledek toho, že mladí lidé nechtějí být „slabí“. Chtějí být „zodpovědní“.

V Praze se v roce 2023 spustila kampaň Pomoc je na dosah kampaň zaměřená na destigmatizaci duševního zdraví v hlavním městě, která zaznamenala 42 000 interakcí na sociálních sítích. Výsledek? 68 % lidí, kteří na ni reagovali, řeklo: „Dříve bych k psychologovi nešel.“

9. června 2025 se na Pražském hradě koná mezinárodní konference o duševním zdraví. Budou se tam bavit o tom, jak může psychedelická terapie pomoci lidem s PTSD. To zní jako věda z budoucnosti. Ale to je právě to, co se děje. Česko se přesouvá z konce do středu.

Ty jsi nejedinečný. A to je v pořádku.

Nejsi slabý, protože chodíš k psychologovi. Jsi silný, protože jsi se rozhodl, že nechceš žít v kleci. Nechceš se bát svých emocí. Nechceš, aby ti někdo říkal, že „to přejde“. Chceš pochopit, proč se ti něco děje. A chceš to změnit.

Stigma není tvoje. Je to výsledek toho, že společnost dlouho nechávala lidí, kteří měli problémy, být sami. Ale ty už nejsi sám. A ty už nejsi „blázen“. Jsi člověk, který se rozhodl, že si zaslouží pomoc. A to je nejsilnější věc, kterou můžeš dnes udělat.

Co ti může pomoci dnes?

• Zavolej NÁSLED bezplatná linka pro duševní pomoc v Česku, která v roce 2022 poskytla přes 27 000 konzultací - 800 155 155. Bezplatně. Bez záznamu. Bez soudržnosti.
• Přečti si toolkit „Jak mluvit o duševním zdraví“ nástroj vyvinutý NÚDZ pro podporu otevřené komunikace o duševním zdraví - je na webu NÚDZ a je zdarma.
• Přemýšlej o tom, že terapie není „léčba“. Je to „přesun“. Jako když se naučíš jezdit na kole. Někdy to padáš. Ale pak to jede.
• Nemusíš to říkat všem. Stačí, když to řekneš jednomu. A ten ti bude věřit.

Chodit k psychologovi není hanba. Je to nejzodpovědnější věc, kterou můžeš pro sebe udělat. A v Česku se to už začíná měnit. Ty jsi jen část toho změny.