Stojíte na kraji sezení, oči na terapeutovi, a nic vám nejdou z úst. Myslíte si: "Proč tohle dělám? On asi neví, co říct. Nebo mě prostě nechává na hříbě." Ticho v terapii vás děsí? Nejste sami. Většina lidí na začátku terapie ticho vnímá jako selhání - jako mezera, kterou by měl někdo rychle zaplnit. Ale to ticho není chyba. Je to jedna z nejvýkonnějších částí celého procesu.
Ticho není chyba, je to prostor
V běžném životě ticho je nepříjemné. V liftu, na schůzce, při jídle - když někdo mlčí, začínáme se cítit nepříjemně. V terapii je to úplně jinak. Ticho tam není prázdné místo. Je to ticho jako prostor - místo, kde se můžete obrátit k sobě samotnému. Místo, kde se necháte zasáhnout tím, co opravdu cítíte, a ne tím, co si myslíte, že byste měli říct.
Podle výzkumu České psychoterapeutické společnosti z roku 2022, 78 % klientů na začátku terapie považuje ticho za nepříjemné. Ale po šesti měsících to změní 92 %. Proč? Protože se naučíte, že ticho není o tom, co terapeut neříká - je o tom, co vy nakonec slyšíte. Když se přestanete snažit zaplnit ticho slovy, začnete slyšet vlastní myšlenky, emoce, tělesné pocity. To je ten okamžik, kdy se terapie stává skutečnou změnou.
Ne všechno ticho je stejné
Není jedno, jestli mlčíte, protože jste zmatení, nebo protože se v hlavě probíhá něco hlubokého. Psychoterapeuti rozlišují tři hlavní typy ticha:
- Ticho nejistoty - když nevíte, co říct, protože je všechno zmatek. Možná se bojíte, že to, co cítíte, nebude přijaté. Nebo si říkáte: "To je blbost, to nechci říct."
- Plodné ticho - to, když se vám v hlavě začíná vytvářet něco nového. Přemýšlíte o slovech, které jste právě řekli. Nebo se vracíte k nějakému starému vzpomínce, kterou jste dlouho vyhýbali. Ticho tady není prázdné - je plné.
- Ticho jako symptom - když ticho přichází z hlubokého vyčerpání, deprese nebo únavy. Pak to není prostor, ale překážka. To ticho mluví o tom, že jste příliš unavení, aby jste se dokonce sám sebou setkali.
Terapeut, který ví, co dělá, nevyplní ticho hned. Neřekne: "Co se děje?" nebo "Nemáš nic k řečení?" Místo toho pozoruje. Zda se vaše tělo napíná. Zda oči hledají útěk. Zda se něco v hlavě někde zastavilo. A pak - čeká. Protože někdy je nejhlubší odpověď ta, kterou si dáte sami.
Co dělat, když ticho trvá příliš dlouho?
Podle průzkumu 150 českých terapeutů z roku 2022 je průměrné ticho v sezení mezi 15 a 45 sekundami. Ale když přesáhne 90 sekund, může se stát, že se napětí začíná měnit - z klidu v napětí. V tom okamžiku terapeut přechází z pozorování do aktivity.
Nejčastější a nejúčinnější technika? Otázka pro prohloubení. Ne: "Co se děje?" Ale: "Vidím, že tu chvíli mlčíme. Mohu se zeptat, co se vám právě honí hlavou?" Nebo: "Co se stalo, když jsem to řekl?"
Tato otázka není na to, aby vás vytáhla z ticha. Je na to, aby vás v něm podpořila. Je to jako když někdo stojí vedle vás na kraji jezera a říká: "Vidím, jak se vlny mění. Chceš se podívat, co je pod hladinou?" Nezatlačuje vás do vody. Jen vás vede k ní.
Nejčastější chyba? Terapeut začne mluvit o sobě. "Já jsem kdysi taky mlčel, když..." To je chyba. Ticho není o něm. Je o vás. Když terapeut začne vyprávět svůj příběh, přeruší ten prostor, který jste právě začali vytvářet.
Proč je ticho v Česku jiné než jinde?
Výzkum mezinárodního projektu SILENCE (2024) ukazuje, že v českém kontextu je přijatelné ticho delší než v USA, ale kratší než v Japonsku. Proč? V Česku je ticho často spojováno s hlubokým nasloucháním - ne s nechápáním. Zároveň se tu nevyžaduje, aby každý moment byl plný slov. To je odlišné od angloamerického přístupu, kde ticho často znamená neúspěch komunikace.
Ještě zajímavější je oční kontakt. Podle průzkumu z roku 2023 68 % českých klientů preferuje, aby terapeut při tichu udržoval oční kontakt. V USA je to jen 42 %. To znamená: v Česku ticho není odstup. Je to spíš společné zadržení dechu - jako když dva lidé společně sledují západ slunce. Neříkají nic. Ale jsou spolu.
Co dělat, když ticho dělá bolest?
Někdy ticho není klidné. Je to jako zářez. Zvlášť pokud jste někdy zažili, že vás někdo opustil, když jste potřebovali slova. Pak ticho v terapii může být připomínkou toho, že jste byli ignorováni. To je vážná věc. A terapeut, který to vidí, to neignoruje.
Dr. Martin Vávra z FN Motol varuje: "Nesprávně aplikované ticho může prohlubovat izolaci - zejména u klientů s traumatem." To znamená: ticho není vždycky dobré. Pokud se cítíte zaháknutí, pokud se vám stále zdá, že terapeut vás nechává na hříbě - řekněte to. Nejste tu jenom k tomu, abyste mlčeli. Jste tu, abyste se naučili mluvit - i o tichu.
Nejlepší strategie? Tři jednoduché kroky:
- Před sezením si řekněte: "Ticho není selhání. Je to součást cesty."
- Při tichu se zaměřte na tělo. Co cítíte v hrudi? V krku? V rukou? Často je tam více informací, než v hlavě.
- Pokud ticho trvá déle než 90 sekund a cítíte se ztraceně - řekněte to: "Cítím se trochu zmateně. Můžeme o tom mluvit?"
Ticho je dar, který se neztrácí
Klientka Marie K. z Prahy, která začala terapii v roce 2021, říká: "Na začátku jsem si myslela, že terapeut prostě neví, co říct. Až po čtyřech měsících jsem pochopila, že to ticho mi dává prostor, abych konečně uslyšela svůj vnitřní hlas."
Jan P. z Ostravy, který prošel desetiletím komunikace přes sociální sítě, říká: "To ticho bylo jako pokoj, kde jsem konečně mohl být sám se sebou. Bez toho, abych musel něco říkat. Po letech přetížení to bylo osvobození."
Ticho v terapii není o tom, abyste měli co říct. Je o tom, abyste měli, co cítit. A když se naučíte to cítit - pak už nikdy nebudete muset mluvit jen proto, že se bojíte ticha.
Co když se terapeut nezeptá?
Podle studie z roku 2021 jen 43 % terapeutů na začátku terapie vysvětlí klientovi, co ticho znamená. To je škoda. Když víte, že ticho je součást procesu, nejen mezera - změní se vaše vztah k němu. Víte, že se nejedná o váš problém. Je to nástroj. A jako každý nástroj - funguje, když ho použijete správně.
Nejste zodpovědní za to, aby terapeut věděl, jak s tichem pracovat. Ale jste zodpovědní za to, abyste ho požádali. Pokud ticho trvá a cítíte se ztraceně - řekněte to. Nejste tu, abyste byli dokonalí. Jste tu, abyste byli opravdoví. A ticho vám dává prostor, abyste to byli.
