Adlerovská psychoterapie: Jak individuální psychologie a životní styl formují naše vztahy a sebevědomí

Adlerovská psychoterapie není jen další metoda, která se snaží „opravit“ mysl. Je to cesta, která vás přivádí k tomu, čím jste - ne tím, co vám někdy někdo řekl, že jste. Založená na pracích Alfreda Adlera, který v roce 1911 opustil Freuda, aby vytvořil vlastní přístup, je tato terapie jedním z nejhlubších a zároveň nejčlověčtějších nástrojů, jak pochopit, proč děláme to, co děláme. Nejde o to, co vás zranilo v dětství, ale o to, jak jste se rozhodli reagovat na to, co vás zranilo.

Co je vlastně individuální psychologie?

Adlerův pohled na člověka je jednoduchý, ale mocný: každý z nás je celistvá jednotka. Nejsme soubor emocí, impulsů a úzkostí, které se navzájem bojují - jak to viděl Freud. My jsme jedno. Všechno, co děláme - od toho, jak si vybíráme přátele, až po to, jak reagujeme na kritiku - vychází z jednoho jediného, i když nevědomého, cíle: překonat pocit méněcennosti.

Ten pocit může vzniknout z fyzické slabosti, jako u Adlera, který jako dítě často nemocněl. Může vzniknout z porovnávání se starším bratrem, z toho, že jste v dětství byli ignorováni, nebo že jste se vždy cítili „méně“ než ostatní. Ale Adler říkal: není důležité, co vás zranilo. Důležité je, jak jste se rozhodli na to reagovat. A to je váš životní styl.

Životní styl - váš skrytý návod k životu

Životní styl není to, co si řeknete, že chcete. Je to to, co děláte, i když si to ani neuvědomujete. Je to váš vnitřní scénář, který vás vede. Někdo se snaží být dokonalý, protože si myslí, že jen tak získá lásku. Někdo se stále vyhýbá konfliktům, protože v dětství se mu za každou odporující slova zaslechla kritika. Někdo se snaží být vždy v centru pozornosti, protože cítí, že jinak neexistuje.

Tento styl se tvoří v raném dětství - obvykle do pátého roku. Vzniká z vašich zkušeností, ale i z toho, jak jste je vykládali. Terapeut v Adlerovské psychoterapii neptá: „Co se stalo?“ Ale: „Co jste si z toho mysleli? A jak to ovlivnilo váš způsob, jakým žijete dnes?“

Analýza raných vzpomínek je klíčová. Ne proto, že bychom se chtěli vrátit do minulosti, ale proto, že minulost vám říká, jaký systém věření máte dnes. Když si klient vzpomene, že jako pětiletý byl vždycky posílán do svého pokoje, když se zlobil, a že se cítil „nepříjemný“ kvůli tomu, že se vyjadřoval, může to vysvětlit, proč dnes jako dospělý vyhýbá konfliktům a tlumí své potřeby. Nejde o to, že rodiče byli špatní. Jde o to, co si dítě z toho vyvodilo: „Když budu hlasitý, budu odmítán.“ A toto přesvědčení žije dál.

Sociální zájem - klíč k pohodě

Adler říkal: „Zdravý člověk je ten, kdo má sociální zájem.“ Toto slovo zní trochu nevýrazně, ale v jeho rukou to znamená něco hlubokého. Sociální zájem není jen „být slušný“ nebo „mít přátele“. Je to schopnost cítit, že jste součástí něčeho většího - a že vaše existence má smysl, pokud přispíváte k tomu, aby se ostatním líbilo žít.

Když máte nízký sociální zájem, vaše cíle jsou sebecké: „Chci, aby mě všichni obdivovali.“ „Chci, aby mě nikdo nekritizoval.“ „Chci, abych měl kontrolu.“ Tyto cíle vás vždycky vedou k izolaci. Protože nikdy nemůžete dostat tolik obdivu, aby to bylo dost. Nikdy nemůžete vyhnout všem kritikám. A kontrola je iluze.

Adlerovská terapie vás neříká: „Buď lepší.“ Říká: „Zkus se podívat, jakým způsobem se snažíš překonat svůj pocit méněcennosti - a jestli to opravdu funguje.“ Často se ukáže, že vaše strategie vás dělá osamělým, ne šťastným.

Co dělá terapeut v praxi?

Adlerovská psychoterapie není o tom, že terapeut sedí a poslouchá. Je to aktivní spolupráce. Proces je strukturovaný, ale ne mechanický. Většinou probíhá ve šesti fázích:

1. Budování vztahu - terapeut vás přijme tak, jak jste. Nevyhodnocuje, nekoriguje. Jde o to, abyste se cítili bezpečně. Tato fáze trvá 3-5 sezení. Většina lidí poprvé zažívá, že někdo je přijímá bez podmínek.
2. Sběr informací - terapeut se ptá na vaše dětství, vztahy, rané vzpomínky. Ne proto, aby vás „diagnostikoval“, ale aby pochopil váš životní styl. Které situace vás nejvíce vystrašily? Které vám dávaly pocit, že jste „dostateční“?
3. Analýza životního stylu - terapeut vám pomůže uvidět, jaké vzory vás vedou. „Všiml jsem si, že když se někdo ptá na vaše pocity, hned se přesunete na fakta. Je to způsob, jak se vyhnout ranitelnosti?“
4. Interpretace - terapeut vám řekne: „Takhle to děláte, protože jste si jako dítě řekli, že když budete silní, budete bezpeční. Ale teď to vás vzdaluje od těch, kteří by vás mohli podpořit.“
5. Povzbuzování (encouragement) - to je nejvýznamnější nástroj. Neříká se vám: „Jsi dobrý.“ Říká se vám: „Vidím, že jste se snažil změnit - i když jste se z toho vyděsil. To je odvaha.“
6. Reorientace - společně vymýšlíte nové cíle. Místo „chci, aby mě všichni milovali“ se stává „chci být upřímný a přijmout, že ne všichni budou měřit mě podle toho, jak jsem“.

Terapeut neposkytuje návody. Poskytuje odvahu. A to je věc, kterou nemůžete koupit v knize.

Co se děje na českém trhu?

Adlerovská psychoterapie zaujímá asi 5-7 % trhu v Česku. Není to největší směr - kognitivně-behaviorální terapie je dominantní s 45-50 %. Ale má své místo. A to především tam, kde jde o hluboké změny ve vztazích, sebevědomí a sociální přizpůsobivosti.

Podle průzkumu České asociace klinických psychologů z roku 2022, který zahrnoval 150 klientů, 78 % ocenilo Adlerovskou terapii jako „velmi nebo spíše užitečnou“. Nejvíce se zlepšilo sebevědomí (82 %) a schopnost budovat vztahy (76 %). Lidé často říkají: „Terapeut mi pomohl pochopit, že můj pocit méněcennosti neznamená, že jsem méně hodný - jen že jsem se naučil přežívat jinak.“

Na druhé straně někteří klienti, kteří hledají rychlé řešení, se cítí zklamáni. „Chtěl jsem návod, jak přestat být úzkostný,“ říká jeden klient. „Ale terapeut se ptal, proč jsem se rozhodl být úzkostný. A to mě rozčílilo.“

Adlerovská terapie není pro všechny. Je pro ty, kdo jsou připraveni se podívat dovnitř. A kdo chtějí změnit svůj životní styl - ne jen své chování.

Co se mění v 21. století?

Adlerovská psychoterapie se nezastavila v roce 1937. Dnes se integruje s pozitivní psychologií. Už nejde jen o „překonávání méněcennosti“, ale o budování sil a významu. V roce 2022 se v Praze konala mezinárodní konference, kde byla představena „Adlerovská terapie pro digitální generaci“.

Co to znamená? Že lidé, kteří trpí izolací z důvodu přeplnění sociálními sítěmi, kteří si myslí, že „všichni mají lepší život“, než oni - ti se mohou naučit, že jejich pocit méněcennosti není skutečnost. Je to iluze, kterou jim technologie vytváří. A že jejich hodnota není v počtu „lajků“, ale v tom, jak se odváží být autentický.

Dr. Jan Dvořák z Univerzity Karlovy předpovídá, že podíl Adlerovské terapie v Česku vzroste na 8-10 % do roku 2027. Proč? Protože lidé hledají hlubší odpovědi. Ne jen „jak přestat být úzkostný“, ale „proč jsem se vůbec naučil být úzkostný?“

Kdo by měl zkusit Adlerovskou psychoterapii?

Adlerovská terapie je ideální pro ty, kdo:

• Často cítí, že nejsou „dostateční“ - i když se jim daří
• Mají problémy s vztahy - neustále se cítí opuštění, ignorovaní nebo přehlížení
• Jsou přesvědčeni, že „musí být dokonalí“, jinak nebudou milováni
• Často se vyhýbají konfliktům, protože se bojí, že je budou odmítat
• Nejsou spokojení s tím, že „všechno funguje“, ale cítí, že jim něco chybí

Není to pro ty, kteří chtějí rychlé řešení. Není to pro ty, kteří chtějí, aby jim někdo řekl, co dělat. Je to pro ty, kteří chtějí pochopit, proč dělají to, co dělají - a pak se rozhodnout, jestli to chtějí dělat dál.

Je to vědecky ověřené?

Ne všechny koncepty Adlerovské psychoterapie jsou snadno měřitelné. Kritici říkají, že „životní styl“ je příliš vágní. A je pravda - neexistuje test, který by řekl: „Váš životní styl je typu přemáhání“.

Ale to neznamená, že to nefunguje. Výzkum psychoterapie jako takové ukazuje: největší faktor úspěchu není metoda, ale vztah. A Adlerovská terapie je jednou z nejvíce zaměřených na vztah - na bezpečnost, přijetí a povzbuzení. A to je to, co lidé potřebují nejvíc.

Prof. Rudolf Dreikurs, který rozšířil Adlerovu práci v USA, říkal: „Adlerovská terapie je založená na spolupráci v rovnocenném vztahu.“ To je všechno. Ne žádné nástroje. Ne žádné techniky. Jen dva lidé, kteří spolu hledají pravdu - a jeden z nich je dostatečně odvážný, aby ji řekl.